19 C 277/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.103 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč. Jejich převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do [datum]. Žalovaný se pro případ, že by poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil, zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále poplatek ve výši 50 Kč za každou žalobcem odeslanou upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě upomínek, ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce, která byla žalovanému dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne [datum]. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 4.500 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 603 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 197,32 Kč za období od [datum] do [datum] a poplatku za upomínky v celkové výši 150 Kč a dále vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobci vrátit do sjednaného data splatnosti. Žalobce svoji povinnost splnil, když si žalovaný dne [datum] peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný však svoji povinnost porušil, když načerpaný úvěr řádně a včas nevrátil. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 197,32 Kč a poplatky ve výši 150 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 6. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 603 Kč, však žaloba není důvodná, neboť účastníci uzavřeli smlouvu, kterou je třeba dle její povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou dle § 419 a § 1810 a násl. občanského zákoníku Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se sice ujednání o smluvní pokutě nachází přímo ve smlouvě, avšak je skryto v textu smlouvy. Zmínka o smluvní pokutě se nachází až v prostřední části textu na straně 3, přičemž na část smlouvy týkající se smluvní pokuty není nijak výrazněni upozorněno jako je tomu např. u prodloužení splatnosti, práva na odstoupení apod. Takové jednání soud hodnotí jako nepoctivé chování ze strany žalobce, jemuž nelze přiznat právní ochranu s ohledem na § 6 občanského zákoníku. Z uvedeného důvodu soud dovodil, že žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo, neboť ujednání, jímž mělo toto právo být založeno, je neplatné dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákonem (konkrétně s § 1813 občanského zákoníku, když zakládá výraznou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele) a současně s veřejným pořádkem. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů v plné výši, neboť žalobcův neúspěch spočíval v poměrně nepatné části. Dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“) činí sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 800 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku 168 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů by tak v případě plného úspěchu žalobce činila 1.368 Kč. 8. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.