20 C 104/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 28.7.2021 domáhal po žalovaném uhrazení nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 29.10.2016 na 16 000 Kč, kdy z této částky žalovaný uhradil pouze 500 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, za podmínek § 101 odst. 4 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má prokázán následující skutkový stav: žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze jako akciová společnost dnem 16.5.2005 (důkaz výpisem z obchodního rejstříku). Mezi společností [právnická osoba] [obec a číslo] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce – Zelená v hotovosti dne 29.10.2016, kdy žalovanému byla zapůjčena částka 16 000 Kč s tím, že celkově uhradí 29 791 Kč částka bude splácena v režimu týdenních splátek 60x 497 Kč, kdy poslední splátka činí 468 Kč. Roční procentní sazba nákladů činí 22 978 % a úroková sazba je 28 % (důkaz smlouvou [číslo]). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet dle předložené zákaznické karty, dotazníkem, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný prokazoval své majetkové poměry pouze pracovní smlouvou z 1.5.2012. 4. Při posouzení nároku žalobce soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona číslo 89/2012 Sb. a následujících. Podle tohoto ustanovení přenechá-li zapůjčitel dlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze vyjednat úroky. 5. Nárok žalobce je třeba posoudit podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jde o vztah společnosti a spotřebitele. V době uzavření smlouvy se na vztah mezi účastníky vztahoval zákon číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30.11.2016, který stanovoval povinnost věřitele zkoumat úvěryschopnost spotřebitele, porušení této povinnosti znamenalo absolutní neplatnost smlouvy (§ 9 odst. 1). Pokud žalobce resp. právní předchůdce žalobce v projednávané věci se spokojil pouze se 4 roky starou pracovní smlouvou a žádné jiné aktuální ověření majetkových poměrů žalovaného nezkoumal, nesplnil toto zákonem stanovenou povinnost a předmětná smlouva je neplatná. Soud proto žalovanému uložil, aby zaplatil bezdůvodné obohacení, které mu vzniklo přijetím poskytnuté částky po odečtení zaplacené platby, kdy žalovaný zaplatil pouze 500 Kč. Povinnost hradit rozdíl tedy jistinu 15 500 Kč, neboť podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Tuto povinnost má tedy v uvedeném rozsahu žalovaný. K neplatnému jednání tj. předmětné smlouvě soud přihlédl i bez návrhu podle § 588 občanského zákoníku. 6. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona číslo 89/2012 Sb., povinnost zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky v zákonné výši vyplývá z doby splatnosti půjčené částky, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 24.6.2019. 7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žádný z účastníků nebyl ve věci zcela úspěšný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.