20 C 97/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 28.1.2022 domáhal po žalované uhrazení částky 4 750 Kč jako nedoplatku smlouvy o úvěru, která byla uzavřena 28.11.2017 mezi společnosti [právnická osoba] a žalovanou na 3 500 Kč, kdy žalovaná uhradila pouze částku 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.11.2020 na žalobce. Předmětem uplatněného nároku je nesplacená jistina ve výši 3 000 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 31,50 Kč za období do konečné splatnosti závazku, administrativní poplatek 1 155 Kč, poplatek za odeslání upomínek 1 950 Kč, smluvní pokuty 1 750 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 341,64 Kč. Žalobce následně provedl revizní přepočet postoupené smluvní pokuty a postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení tak, že požaduje za kapitalizovaný úrok částku 3 136,50 Kč. Tato částka je tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku 31,50 Kč, nesplaceného administrativního poplatku 1 155 Kč a postoupeného poplatku za odeslání upomínek 1 950 Kč Smluvní pokuta je požadována ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení z částky 4 186,50 Kč za období od prvního dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 29.12.2017 do 20.2.2019, tedy částku 1 750 Kč. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, výzva ji byla doručena vhozením do schránky. Za podmínek § 101 odst. 4 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků a vycházel z důkazů, předložených v řízení žalobcem. Z těchto důkazů má soud za prokázán následující skutkový stav: dne 28.11.2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi [právnická osoba] [obec] a žalovanou (důkaz smlouvou [číslo]) na částku 3 500 Kč, která měla být splacena jednorázově ve lhůtě 30 dnů do 28.12.2017 a žalovaná měla uhradit poplatek ve výši 1 186,50 Kč, kdy tato částka se skládala z výpůjčního úroku 31,50 Kč a administrativního poplatku 1 155 Kč, RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 3 387,36 % Součástí smlouvy jsou informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 3. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval skutečností, zda právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, tyto skutečnosti však žalobce netvrdil a ni nedoložil. Za této situace tedy soud považoval smlouvu za neplatnou a přiznal žalobci pouze nárok na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru resp. nesplaceného úvěru a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 od konečného data splatnosti celého závazku, a to následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky od 10.11.2020 ve výši 3 000 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 10. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z úspěchu a neúspěchu účastníka v řízení, kdy úspěšnější byla žalovaná, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.