21 C 133/2022-29 — Městský soud v Brně

Žalobou z 25.2.2022 domáhala se žalobkyně úhrady částky 20.000,00 Kč jako jistiny úvěru a 1.649,00 Kč jako kapitalizovaného úroku s tím, že se jedná o pohledávku ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dne 31.3.2006, a s tím, že na závazek k úhradě jistiny 20.000,00 Kč a roku 11.980,00 Kč uhradil celkem 10.331,00 Kč, přičemž věřitel následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání, a to i přes částečně zamítavý výrok, neboť ten nevychází z neunesení břemen tvrzení ani důkazního břemene na straně žalobce, ale ze závěru soudu o částečné neplatnosti uzavřené smlouvy. Ze smlouvy, označené jako smlouva o půjčce, vzal soud za prokázáno, že dne 31.3.2006 uzavřela [právnická osoba] a žalovaný smlouvu, v níž žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 20.000,00 Kč a zavázal se kromě ní uhradit částku 11.980,00 Kč, označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek, tj. celkem částku 31.980,00 Kč, a to ve 39 týdenních splátkách po 820,00 Kč, tj. k datu 29.12.2006, kdy byla splatná poslední splátka. Na úhradu svého závazku uhradil dle žalobkyně částku celkem 10.331,00 Kč, kdy toto skutkové tvrzení nerozporoval. Na majetek žalovaného byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.5.2008 čj. 45 K 47/2005-462 prohlášen konkurz, přičemž [právnická osoba] svou pohledávku za žalovaným do konkurzu nepřihlásila a ta proto nebyla v rámci konkurzního řízení uspokojována (viz usnesení čj. 45 K 47/2005-778 z 3.3.2015). Usnesením čj. 45 K 47/2005-801 z 25.5.2015 byl konkurz na majetek žalovaného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Smlouvou z 19.6.2015 postoupila [právnická osoba] pohledávku [anonymizována dvě slova], a ta pohledávku dále smlouvou z 24.8.2018 postoupila žalobkyni; o těchto skutečnostech byl žalovaný písemně vyrozuměn přípisy z 25.6.2015 a 14.9.2018, když dále byl vyzván k úhradě svého závazku přípisem z 15.2.2022. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, přičemž v návaznosti na ust. § 3028 odst. 3 zák. 89/2012 Sb. posoudil nárok žalobce podle právních předpisů účinných do 31.12.2013. Mezi [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru ve spojení s úpravou uvedenou v ustanovení § 497 an. obch. zák. (zák. 513/1991 Sb. obchodní zákoník), ze které [anonymizováno] splnila povinnost poskytnout žalovanému sjednané úvěrové prostředky v částce 20.000,00 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit kromě této částku označenou jako souhrnný poplatek ve výši 11.980,00 Kč, odpovídající 59,9 % úvěrové jistiny. V rozsahu daném ust. § 262 ods.t 4 obch. zák. se pak aplikují předpisy práva občanského, tj. zákona 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále obč. zák.). Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru v částce 11.980,00 Kč. Při posuzování této otázky vzal v úvahu, že smlouva o úvěru z 31.3.2006 je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, sepsanou na formuláři poskytovatele úvěru, že úvěr měl být splacen během 9 měsíců, přičemž za tuto dobu 9 měsíců představuje částka 11.980,00 Kč 59,9 % úvěrové jistiny, což odpovídá ročnímu úroku 80 %. Soud dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.) a rovněž pro rozpor se zákonem (konkrétně s § 56 odst. 1 obč. zák.), neboť ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, dosahujících 59,9 % úvěrové jistiny u úvěru, sjednaného na dobu 9 měsíců, je dle názoru soudu nepřiměřené poskytnuté částce a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalovaného jako spotřebitele, a to minimálně v části, v níž tato částka přesahuje 30 % z částky poskytnuté na úvěru na dobu 9 měsíců (doba splatnosti úvěru). Podle názoru soudu přitom není podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (souhrnný poplatek, úplata za poskytnutí úvěru, administrativní poplatek apod.) ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda je formálně rozložena na svým označením jednotlivé složky, tj. různé poplatky. Podstatné je, že v souhrnu tato částka svou povahu představuje to, co poskytovatel úvěru získává od dlužníka nad rámec vrácené jistiny, přičemž při sjednání spotřebitelských úvěrů tato odměna věřitele, resp. to, co věřitel za poskytnutí úvěru získá, nesmí být v příkrém nepoměru s výší úvěrové jistiny i dobou, po kterou má být úvěr splácen. Je přitom pochopitelné, že u dlouhodobých úvěru dlužník uhradí nad rámec úvěrové jistiny nepoměrně více. V daném případě se však jedná o úvěr, který měl být splacen v poměrně krátké době devíti měsíců, přičemž, jak bylo uvedeno výše, věřitel měl získat nad rámec jistiny částku odpovídající 59,9 % úvěrové jistiny, což odpovídá sazbě 80 % za rok. Soud podotýká, že k totožným závěrům dospěly již dříve soudy vyšších stupňů ve skutkově obdobných věcech, srov. například odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. v Aspi 101 VSPH 14/2012, přičemž účastníci řízení mohou důvodně očekávat (§ 13 zák. 89/2012 Sb.) při existenci srovnatelných základních rysů věci shodné posouzení nároku. Lze tak shrnout, že dle názoru soudu ze shora uvedených důvodů žalobci nevznikl nárok na celkovou odměnu nad rámec úvěrové jistiny, převyšující 30 % z úvěrové jistiny, tj. 6.000,00 Kč, a tedy i celkovou úhradu částky 26.000,00 Kč při řádném splácení úvěru. Žalovaný uhradil celkem 10.331,00 Kč, k úhradě tak zůstává částka 15.669,00 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal, včetně nárokovaného úroku z prodlení, odpovídajícího § 517 obč. zák., vl. nař. 142/1994 Sb. Úrok z prodlení byl kapitalizován jako úrok z prodlení z částky 15.669,00 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 01.07.2015 do 31.12.2015 ve výši 553,84 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.01.2016 do 30.06.2016 ve výši 550,81 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.07.2016 do 31.12.2016 ve výši 556,87 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.01.2017 do 30.06.2017 ve výši 547,79 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.07.2017 do 31.12.2017 ve výši 556,87 Kč 7,50 % ročně za dobu od 01.01.2018 do 30.06.2018 ve výši 582,75 Kč 8,00 % ročně za dobu od 01.07.2018 do 31.12.2018 ve výši 631,91 Kč 8,75 % ročně za dobu od 01.01.2019 do 30.06.2019 ve výši 679,88 Kč 9,00 % ročně za dobu od 01.07.2019 do 31.12.2019 ve výši 710,90 Kč 9,00 % ročně za dobu od 01.01.2020 do 30.06.2020 ve výši 703,17 Kč 7,25 % ročně za dobu od 01.07.2020 do 31.12.2020 ve výši 572,66 Kč 7,25 % ročně za dobu od 01.01.2021 do 30.06.2021 ve výši 563,33 Kč 7,50 % ročně za dobu od 01.07.2021 do 31.12.2021 ve výši 592,41 Kč 10,75 % ročně za dobu od 01.01.2022 do 30.06.2022 ve výši 835,28 Kč celkem ………………………………………………….. 8.638,47 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch do 72,38 % vzneseného nároku, neúspěch do 27,62 %, soud proto žalovaného jako procesně více neúspěšného účastníka zavázal k úhradě poměrné části, a to 44,76 % nákladů řízení. Ty jsou tvořeny uhrazeným soudním poplatkem 866,00 Kč, z něhož žalobkyně nárokuje 800,00 Kč, a náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů při aplikaci § 14b vyhlášky za tři úkony po 300, Kč, 3x rež. paušál po 100,00 Kč, celkem včetně 21% DPH 2.252,00 Kč, z čehož 44,76 % představuje částku 1.008,00 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán.