262 C 3/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 400 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že hlídka Městské policie [obec] dne 3. 8. 2021 namontovala na vozidlo žalovaného technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“), neboť žalovaný ponechal své vozidlo r. z. [anonymizováno] [číslo] na místě, kde parkování není dovoleno ([ulice a číslo], [obec]). Žalovaný byl ze strany žalobce (bezvýsledně) vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4. 10. 2021. Žalobce požaduje rovněž uhrazení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Podle uznání dluhu série A [číslo] žalovaný uznal co do důvodu a výše (400 Kč) svůj dluh vůči žalobci za přiložení TPZOV na vozidlo r.z. [anonymizováno] [číslo] dne 3. 8. 2021 v 14:20 h v souvislosti s přestupkem – neoprávněné stání v pěší zóně; žalovaný se zavázal dluh zaplatit ve lhůtě 14 dnů, což stvrdil svým podpisem. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 10. 2021 s dokladem o odeslání vyplývá, že žalovaný byl ze strany žalobce vyrozuměn o existenci dluhu, vyzván k jeho zaplacení a upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky. 6. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, strážník obecní policie může použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla a jeho řidič není na místě přítomen. 8. Žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 400 Kč vzniklý v souvislosti s přiložením TPZOV a zavázal se jej uhradit ve lhůtě 14 dnů. Jelikož své povinnosti nedostál, přestože k tomu byl ze strany žalobce písemně vyzván, shledal soud žalobu zcela důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení. 9. Právo žalobce na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím čtrnáctidenní lhůty splatnosti dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 200 Kč Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., kdy ve smyslu ustanovení § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč, a to za dva úkony po 100 Kč (návrh ve věci samé a výzva k plnění) podle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky. 13. Výrokem III rozhodl soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, neboť žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích od placení soudního poplatku osvobozen a byl ve sporu zcela úspěšný.