263 C 51/2019-83 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 2.12.2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 36.618 Kč s úrokem z prodlení od 28.6.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zájezdu, ve které se žalovaná zavázala poskytnout žalobci ubytování, stravu a dopravu v rámci cyklistického zájezdu do Itálie konaném v dubnu roku 2019. Při návratu z pobytu došlo v přívěsném vozíku za autobusem, ve kterém byly uloženy krabice s jízdními koly a vybavením účastníků zájezdu, k zahoření a požáru, v důsledku čehož došlo k poškození a zničení žalobcových věcí. Za způsobenou škodu odpovídá žalovaná, kterou žalobce vyzval k vyplacení náhrady za zničené jízdní kolo ve výši 36.618 Kč, avšak marně. Proto se žalobce obrátil se svou žalobou na soud a požaduje nejen zaplacení částky 36.618 Kč, ale i úroků z prodlení z ní a to ode dne 28.6.2019, kdy uplynula lhůta stanovená v předžalobní výzvě ze dne 13.6.2019. 2. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta. Namítala, že žalovaná uzavřela dne 12.3.2019 smlouvu o garančním prodeji s panem [jméno] [příjmení], který cyklistický zájezd od žalované odkoupil, zorganizoval a ostatním účastníkům zájezdu„ přeprodal“. Žalovaná odmítla odpovědnost za nárokovanou škodu, s tím, že není pasivně legitimována. Žalovaná škodnou událost řádně nahlásila pojišťovně, u které má sjednané pojištění, a tato v průběhu šetření zjistila, že příčinou požáru bylo zahoření nákladu od baterie elektrokola, neboť jeden z účastníků zájezdu uložil do přívěsného vozíku elektrokolo i s baterií, byť byli účastníci informováni o zákazu ukládání jakýchkoli elektrických zařízení do zavazadlového prostoru autobusu z důvodu zahoření. Žalovaná učinila vše, aby případné škodě předešla. Nadto ze strany žalobce nebyla prokázána skutečně vzniklá škoda ani její výše. 3. Účastníci shodně tvrdili, že mezi žalovanou a panem [jméno] [příjmení] byla sjednána smlouva o garančním prodeji, jejímž předmětem byla i doprava účastníků zájezdu žalovanou do Itálie a zpět do České republiky, že došlo k zahoření a požáru v přívěsném vozíku, což bylo zjištěno dne 10.4.2019 a že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody. Dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal tedy toto shodné tvrzení účastníků za své skutkové zjištění. 4. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně ze dne 11.12.2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla do obchodního rejstříku zapsána dne 25.6.2008, za společnost jedná a podepisuje jednatel tak, že k firmě společnosti připojí svůj podpis. Jednatelem je od 10.12.2014 doposud pan [jméno] [příjmení], a kromě dalších činností je předmětem podnikání žalované i provozování cestovní kanceláře a silniční motorová doprava. 5. Ze smlouvy o garančním prodeji č. [číslo] ze dne 12.3.2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou - zastoupenou panem [jméno] [příjmení], na straně prodejce a panem [jméno] [příjmení], na straně kupujícího, předmětem smlouvy byl prodej pobytového zájezdu v letovisku Itálie – [anonymizováno] – [příjmení] [příjmení], který se měl uskutečnit v termínu 31.3.2019 až 10.4.2019 Cena byla sjednána ve výši 8.500 Kč/osoba, to je celkem 289.000 Kč s tím, že v ceně je zahrnuto ubytování na 8 nocí, polopenze, doprava autobusem s vlekem na trase [obec] – Itálie a zpět, služby zástupce cestovní kanceláře a pojištění proti úpadku. 6. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že v roce 2017 a 2018 se účastnil zájezdu organizovaného žalovanou a když jej pan [příjmení] oslovil, zda nechce zorganizovat skupinu zájemců z triatlonu, kteří by se účastnili takového zájezdu, svědek souhlasil. Na základě dohody s panem [příjmení] připravil informační leták s údaji o ceně zájezdu, místu konání, podmínek účasti na zájezdu a ubytování a oslovil kamarády z triatlonových a cyklistický klubů, z plavání, a uhradil zálohu. Před odjezdem do Itálie se informační schůzka s účastníky zájezdu nekonala, informační leták zasílal svědek účastníkům zájezdu elektronicky, na místě nástupu bylo každému účastníku zájezdu sděleno, že má povinnost zabalit kola do kartónů, ve kterých budou lépe chráněna před poškozením. Nakládka proběhla tak, že karton s kolem byl podán řidiči a ten kartony skládal do přívěsu. Kola, která se tam nevešla, skládali na zadní sedadlo a do zavazadlové části autobusu se naskládaly kufry. Před odjezdem z Itálie domů byli poslední den po večeři účastníci zájezdu informováni o tom, v kolik hodin bude nakládka, že je potřeba zabalit kola do krabic a tyto, že budou nakládány řidiči. Žádná informační schůzka, na které by bylo sděleno, že měla být odstraněna elektronika, se nekonala. Kola byla nakládána popsaným způsobem, u nakládky byli nejenom řidiči, ale i ostatní personál. Po naložení posledního kola, byla slyšet velká rána, kterou řidič autobusu vysvětlil tím, že prasklo světlo, zavřel vozík, do autobusu se naložila zavazadla a autobus odjel domů. Když se v [obec] vykládala první kola, byla z vozíku cítit„ libá vůně uzeného masa nebo olivového oleje“. Po vykládce kol v [obec] – kde vystupovalo asi 6 až 8 lidí - zjistili, že některé krabice byly flekaté nebo„ hodně navoněné“, zjevně namazané. Z [obec] jel jiný řidič, autobus se přepřahal, a protože cestou v autobusu něco zjevně smrdělo, řidič na Rohlence otevřel přívěsný vozík a po vyndání 5 krabic viděli, že„ je vše špatně“. Zavolali policii, řidič volal panu [příjmení], který mu řekl, ať pokračují v cestě, že se vše zdokumentuje na vykládce a že pan [příjmení] bude kontaktovat pojišťovnu. Dojeli do [obec], kde pan [jméno] [jméno] zavolal policii, která vše zdokumentovala, nafotila a bylo zjevné, že vlek byl zachvácen požárem. Bylo ohořelé stropní osvětlení – uvnitř i okolo, ze světla trčely dráty. Krabice s koly byly zahořelé odshora dolů. Nejvíce poškozených kol bylo těch, které byly uloženy v těsné blízkosti stropního svítidla, celkem tam bylo něco nad 30 krabic. Nejméně poškozené byly ty, co byly vepředu, po stranách a vzadu. Svědek neslyšel, že by pan [příjmení], který měl elektrokolo, byl upozorněn na to, že by měl mít při přepravě vyndánu baterku z kola, ani v podmínkách nebyly žádné instrukce týkající se elektrokola. 7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], otce jednatele a jediného společníka žalované, bylo zjištěno, že standardně pravidelně před ukončením zájezdu, večer před odjezdem, probíhá informační schůzka, na které se účastníci zájezdu dozvědí, kdy autobus odjíždí, kdy budou přestávky v jízdě, jakým způsobem bude autobus naložen. V tomto případě se jednalo o specifický zájezd, který žalovaná organizovala již čtvrtým rokem. Věděli tedy, jakým způsobem kola nakládat a jak je přepravovat, aby omezili případné poškození, protože kola mívají velkou hodnotu. Z toho důvodu také požadovali, aby kola byla naložena v kartonech a účastníkům bylo sděleno, že do kartonů mají být uložena pouze kola a vše ostatní, včetně elektroniky, má být uloženo v autobuse. Svědek byl přítomen odjezdu autobusu, pomáhal kola naložit do vozíku, ale obsah jednotlivých kartonů nekontroloval, protože„ jednak na to není čas a jednak by to bylo stejné, jako kdyby kontroloval obsah kufru“. O tom, že má pan [příjmení] elektrokolo, se svědek dozvěděl až při odjezdu účastníků z Itálie zpět do [obec]. Svědek účastníky upozorňoval na to, že veškerá elektronika musí být uložena v autobuse, aby se nepřetížil přívěsný vozík. Autobus odjel z Itálie do [obec], svědek zůstal v Itálii, a nad ránem nebo v průběhu dopoledne se z telefonického hovoru dozvěděl, že vozík shořel, a dle názoru některých„ to chytlo od elektroinstalace“. Vykládce [obec] byla přítomna policie, která pořídila jak fotodokumentaci, tak také vyhotovila protokol. Následně přijel likvidátor pojišťovny, který dospěl k závěru, že elektroinstalace vozíku není příčinou požáru. 8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že od roku 2017 pracuje pro žalovanou jako řidič. V souvislosti s touto činností nastoupil v 7 nebo v 8 hodin ráno v [obec] na Zvonařce do autobusu, ve kterém střídal řidiče, kteří přijeli z Itálie, on sám pak jel do [obec]. V [obec] vystoupili asi 2 nebo 3 lidi, kteří posléze volali někomu z autobusu, že kola, které vyložili z přívěsu, jsou„ zauzené“, ať se ostatní podívají do vozíku. Jeden z cestujících svědkovi během jízdy tuto informaci sdělil, svědek proto zastavil na Rohlence, otevřel vozík, kola prohlédli. Některé papírové bedny byly ohořelé –„ smrděly hnusným zauzeným pachem“ – na kraji byly bedny bez porušení, bedny uprostřed vozíku pak jevily známky ohoření. Poté bedny naskládali zpět, dojeli do [obec] a tam byl vozík po příjezdu policie vyložen. Kola byla ve vozíku naskládána v papírových bednách od televizorů, buď s odmontovanými řídítky, nebo tato byla otočena tak, aby se do bedny vešla společně s kolem. Svědek si nevšiml, zda bylo světlo ve vozíku poškozeno. Vozík byl zcela zaskládaný. U venkovních dveří vozíku byly neohořelé krabice, pak tam byly krabic