29 C 217/2021-38 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 9 572,86 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 24. 2. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila, poplatek nezaplatila a právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když mu před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila informace: že je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, dosažené vzdělání má základní, bydlí v nájmu, je zaměstnaná, její příjmy jsou 20 145 Kč měsíčně, výdaje 15 000 Kč měsíčně, na požádání předložila podklady: výplatní pásky, a právní předchůdce žalobkyně zjistil ze zdroje: z insolvenčního rejstříku, že není žalovaná v insolvenci, z databází bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů, že nemá dluh z jiné smlouvy o úvěru nebo zápůjčce. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr ve splátkách po 316 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 24. 2. 2017 uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce jednal jako podnikatel, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali smluvní podmínky, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit poplatek ve výši 8 917 Kč, kdy bylo ujednáno, že tento sestává z úroku ve výši 29 % ročně, tj. za celou dobu 1 789 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 720 Kč, částky za administrativní činnost a komfortní splácení 4 408 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první nejpozději 7 kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude započítáváno nejprve na úrok, poplatek a částky, poté na jistinu. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou v dubnu 2017. Zaplatila celkem 948 Kč. Plnění žalované právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na poplatek, poté na částky, poté na jistinu. Vzhledem k právnímu posouzení soudu níže, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o z úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení, částky za administrativní činnost a komfortní splácení jako neplatné, však právní předchůdce žalobkyně měl právo plnění žalovaného započíst nejprve na nevrácené peněžní prostředky. Soud proto započetl toto plnění nejprve na nevrácené peněžní prostředky. Žalovaná pak ve skutečnosti nezaplatila (pouze) 9 052 Kč (tj. 10 000 – 948 = 9 052). Žalobkyně v žalobě nepožadovala zbývající výši výše uvedeného poplatku a částek. Pohledávka dle žaloby tak nyní činí 9 052 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny 9 052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 20. 4. 2018 do zaplacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a i z jiných zdrojů a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když jednal, jak je uvedeno ve zjištění výše. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona nic nebránilo dále jednat a úvěr žalované poskytnout (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli smlouvu zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky, aby je užila podle libosti, a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit poplatek, sestávající z úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, to vše ve splátkách v hotovosti s ujednanou splatností ujednané osobě. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 2 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Takovéto ujednání ve smlouvě o závazku žalované zaplatit poplatek je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (§ 588 věta první o. z.). Poplatek (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem) činí 8 917 Kč, zápůjčka (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici) činí 10 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy poplatek dosahoval 89 % zápůjčky, kdy splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení poplatku. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 948 Kč. Vzhledem k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení poplatku nevzniklo, plnění žalované právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně. Soud proto započetl plnění žalované znovu a řádně. Žalovaná pak nezaplatila (pouze) 9 052 Kč. Žalovaná se tím dostala do prodlení. Právní předchůdci žalobkyně tak ze zákona vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 052 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), a ve zbytku, tj. co do částky 948 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 94 % nároku v žalobě, neúspěch pak v rozsahu cca 6 % (úspěch žalované). Soud tak náklady řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak vzniklo právo na 88 % celkových nákladů řízení proti žalované (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy podání žalobkyně ze dne 21. 12. 2021 nepovažuje soud za potřebné k účelnému uplatňování práva proti žalované, neboť tvrzení v něm uvedená byla rozhodná a měla a mohla tak být již v žalobě, dále hotové výdaje 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a DPH ve výši 21 %. 88 % celkové náhrady nákladů řízení tak činí. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 311 Kč (výrok III.).