29 C 264/2021-42 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 313,73 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku a 3 635,57 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve dvou případech smlouvu o zápůjčce, ze dne 29. 6. 2017 a ze dne 2. 4. 2017, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil, poplatek nezaplatil a právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když mu před uzavřením smlouvy žalovaný sdělil informace: že je zaměstnán, nemá vyživovací povinnost, výdaje jeho domácnosti jsou 9 000 Kč měsíčně, příjmy 19 000 Kč měsíčně, na požádání předložil podklady: pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a potvrzení o příjmu, žalobkyně zjistila z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele: z IR, že v nich není evidován jako dlužník, a z výsledků posouzení tak vyplynulo, že žalovanému zbývá dost na to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 254 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne 29. 6. 2017 uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit poplatek sestávající z úroku 1 431 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 436 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 366 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 254 Kč, splatných 1. sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další vždy do posledního dne následujícího týdenního období. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalovaného bude použito (započteno) nejdříve na úrok, poté na poplatek, poté na jistinu. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Zaplatil celkem 1 524 Kč. Vzhledem k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení poplatku nevzniklo, jak je uvedeno v právním posouzení soudu níže, plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně Soud proto započetl toto plnění znovu a řádně. Žalovaný pak ve skutečnosti nezaplatil (pouze) 6 476 Kč. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Dále před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když mu před uzavřením smlouvy žalovaný sdělil informace: že je zaměstnán, nemá vyživovací povinnost, výdaje jeho domácnosti jsou 9 000 Kč měsíčně, příjmy 19 000 Kč měsíčně, na požádání předložil podklady: pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a potvrzení o příjmu, žalobkyně zjistila z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele: z IR, že v nich není evidován jako dlužník, a z výsledků posouzení tak vyplynulo, že žalovanému zbývá dost na to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 254 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne 2. 4. 2017 uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit poplatek sestávající z úroku 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1 832 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč, a to v 45 měsíčních splátkách po 237 Kč, splatných 1. sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další vždy do posledního dne následujícího týdenního období. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalovaného bude použito (započteno) nejdříve na úrok, poté na poplatek, poté na jistinu. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Zaplatil celkem 4 504 Kč. Vzhledem k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení poplatku nevzniklo, jak je uvedeno v právním posouzení soudu níže, plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně. Soud proto započetl toto plnění znovu a řádně. Žalovaný pak ve skutečnosti nezaplatil (pouze) 1 496 Kč. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného a i z jiných zdrojů a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když úvěruschopnost posuzoval, jak bylo uvedeno ve zjištění soudu výše. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona nic nebránilo dále jednat a úvěr žalovanému poskytnout (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli ve dvou případech smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit poplatek, to vše ve splátkách. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 2 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Takové ujednání ve smlouvě o závazku žalovaného zaplatit poplatek je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (§ 588 věta první o. z.). Totiž, poplatek (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem), kdy navíc strany si neujednaly dostatečně určitě, za co má být poplatek zaplacen, činí 7 233 Kč, úvěr (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 8 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy úrok a administrativní poplatek dosahoval 90 % úvěru, kdy splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, kdy nebylo ve smlouvě ujednáno dostatečně určitě, za co má být poplatek zaplacen, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení poplatku. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Vzhledem k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení poplatku nevzniklo, plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně. Soud proto započetl plnění žalovanému znovu a řádně. Žalovaný pak nezaplatil (pouze) 6 476 Kč. Žalovaný se tím dostal do prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného a i z jiných zdrojů a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když úvěruschopnost posuzoval, jak bylo uvedeno ve zjištění soudu výše. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona nic nebránilo dále jednat a úvěr žalovanému poskytnout (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli ve dvou případech smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit poplatek, to vše ve splátkách. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako