31 C 160/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 19. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s přísl. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 27. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr převodem na jeho účet ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 8 736,80 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit do 30 dnů, tedy do 27. 12. 2021. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce neuhradil na dluh ničeho. Přes výzvu k úhradě zůstal dlužen nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 122,19 Kč, kapitalizované úroky ve výši 13 679,51 Kč (zahrnující i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,80 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobce na žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávky, tuto skutečnost žalovanému oznámil. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 13. 10. 2022 doplnil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný právnímu předchůdci žalobce předložil výplatní pásku a nájemní smlouvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 4. Dne 27. 11. 2019 uzavřel žalovaný v elektronické formě smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], kterou požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. Právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný předložil výplatní pásku za měsíc říjen 2019, dle které jeho měsíční příjem za daný měsíc činil 1 480,91 Eur a nájemní smlouvu. Právní předchůdce žalobce se smlouvou o úvěru č. zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč převodem na účet žalovaného, tuto svou smluvní povinnost dne 27. 11. 2019 splnil, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce. Žalovaný se zavázal výše označenou smlouvou úvěr včetně celkových nákladů na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 736,80 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit ve do 30 dnů, tedy do 27. 12. 2021. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 a z přílohy k této smlouvě soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným vzniklé ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 27. 7. 2021 kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost podána k poštovní přepravě dne 29. 7. 2021. Žalovaný byl opětovně o úhradu dluhu upomínán výzvou před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021, která byla podána k poštovní předpravě dne 2. 11. 2021. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není zčásti důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalovaného (doložené výplatní páskou za měsíc říjen 2019). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalovaného, pokud mu byla žalovaným předložena k posouzení výdajů žalovaného pouze nájemní smlouva, pak z uvedených podkladů nelze učinit vůbec žádný závěr o skutečných výdajích žalovaného. Soud poukazuje na skutečnost, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný aktuální výpis z účtu žalovaného, kde by byly rozepsány jednotlivé transakce a ze kterého by bylo možné věrohodným způsobem ověřit výši jeho měsíčních výdajů a zjistit, kolik mu zbývá disponibilních peněžních prostředků k úhradě splátek úvěru. Pokud by právní předchůdce řádně zkoumal skutečné měsíční výdaje žalovaného a měl k dispozici aktuální výpis z účtu žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], zjistil by, že žalovaný v srpnu 2019 čerpal úvěr od společnosti [právnická osoba] do výše 50 000 Kč (nesplacený zůstatek úvěru žalován u zdejšího soudu pod sp. zn. 47 C 155/2021) a dne 20. 11. 2019, tedy bezprostředně před uzavřením smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč od [právnická osoba] s.r.o. (nesplacený zůstatek úvěru žalován u zdejšího soudu pod sp. zn. 48 C 105/2022). Výše uvedené údaje by byly z výpisu z účtu žalovaného zjistitelné a umožňovaly by právnímu předchůdci žalovaného učinit závěr, že finanční kondice žalovaného není bezproblémová a že žalovaný svým počínáním může směřovat k dluhové pasti. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, protože nijak neověřoval výdaje žalovaného, měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. 13. Soud proto s o