31 C 166/2022-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 75 078 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba – budova s [adresa], objekt k bydlení, s adresním místem [adresa], č. o. 4, [obec]. V označeném domě žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 byt [číslo] sestávající se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaný v 3. nadzemním podlaží výše označeného domu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby dne 31. 1. 2019, smluvní strany vyloučily užití automatické prolongace nájemního vztahu. Žalovaná užívala byt i po skončení nájemního vztahu bez právního důvodu, žalobci za jeho užívání nic nezaplatila. Domáhá se proto úhrady bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému za období listopad 2020 až duben 2021, obvyklé nájemné činilo v uvedeném období 12 513 Kč měsíčně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že dle výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba – budova s [adresa], objekt k bydlení. Žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 30. 1. 2018 s žalovanou jako nájemkyní smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobce pronajal žalované s účinností od 1. 2. 2018 na dobu určitou do 31. 1. 2019 byt [číslo], sestávající se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství. Byt je situován v 2. nadzemním podlaží výše označené budovy na ulici [adresa], č. o. 4 v [obec]. Dle protokolu o předání bytu žalovaná předmětný byt vyklidila až 4. 5. 2021. Z výpočtového listu k předmětnému bytu účinného od 1. 5. 2020 soud jistil, že měsíční předpis platby činil 19 261 Kč včetně úhrad za služby spojené s užíváním bytu, samotné nájemné činilo 11 729 Kč. Žalovaná byla žalobce opakovaně mnohokrát o úhradu duhu upomínána. Dle ustanovení § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „občanského zákoníku“, zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Po právním zhodnocení žalobcem předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu dne 30. 1. 2018 na dobu určitou s účinností od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2019 dle ustanovení § 2235 a násl. občanského zákoníku. Nájem bytu zanikl uplynutím sjednané doby. Protokolem o předání bytu ze dne 4. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná předmětný byt užívala i po skončení nájemního vztahu do 4. 5. 2021, žalobce má proto právo dle § 2295 občanského zákoníku na úhradu sjednaného nájemného za dobu od 1. 2. 2019 do 4. 5. 2021. Výpočtovým listem byla prokázána výše sjednaného nájemného ve výši 11 729 Kč. Soud shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost, aby žalobci žalovanou částku zaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je v prodlení s placením peněžité částky, má žalobce právo vedle žalované jistiny též na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku (I. výrok). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., kdy soud úspěšnému žalobci, který prokázal, že nejméně 7 dnů před zahájením řízení vyzval žalovanou k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 604 Kč. Žalobci byla v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznána náhrada za 2 úkony (výzva k plnění, žalobní návrh) ve výši 300 Kč za úkon. Dále byla žalobci přiznána náhrada soudního poplatku.