31 C 245/2021-49 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne 2. 12. 2020 Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala jej společně s úroky vrátit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných k 20. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala žalobci vrátit 37 500 Kč. Předmětem řízení jsou tři dlužné splátky, jistina úvěru zesplatněná žalobcem dne 28. 3. 2021, náhrada nákladů na odeslání tří upomínek žalované, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná dostala do prodlení, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny a úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Dne 2. 12. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit společně s úroky v měsíčních splátkách po 1 50 Kč splatných 20. den v měsíci. Účastníci mimo jiné sjednali možnost žalobce úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované, cenu odeslaných upomínek a smluvní pokuty za prodlení (smlouva, tabulka umoření). Žalobce dne 7. 12. 2020 poskytl žalované na její účet částku 27 500 Kč (potvrzení [právnická osoba]), částka 2 500 Kč představovala odměnu pro zprostředkovatele úvěru (potvrzení [právnická osoba]). Žalobce před uzavřením označené smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, k dispozici měl její výplatní pásky za měsíce září a říjen roku 2020, ze kterých plyne, že dosahovala měsíčního příjmu cca 20 000 Kč měsíčně, výpis z účtu za listopad 2020, dle kterého žalovaná sice čerpala kontokorent, nicméně záporný zůstatek snížila a formulář„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, do kterého žalovaná uvedla, že dosahuje příjmu 21 100 Kč měsíčně, za bydlení utratí 5 500 Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost a nemá uzavřenou žádnou jinou smlouvu o úvěru. Žalovaná svému závazku ze smlouvy o úvěru nedostála, splátky nehradila, prodlení nastalo postupně u tří splátek, ke dni 20. 3. 2021 byla v prodlení s úhradou tří splátek (bonita smlouvy). Žalobce v průběhu smluvního vztahu poslal žalované upomínky dne 27. 1. 2021 a 28. 2. 2021 (upomínky, čestné prohlášení, seznam zásilek) a přípisem ze dne 28. 3. 2021 úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k zaplacení celého dluhu před podáním žaloby (přípis ze dne 28. 2. 2021, podací lístek). Žalovaná částka tak sestává z částky 4 500 Kč představující hodnotu tří splátek, s nimiž byla žalovaná ke dni zesplatnění v prodlení, z částky 27 063 Kč jako zesplatněné jistiny, z částky 300 Kč za tři zaslané upomínky, z částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení a z částky 1 388 Kč jako smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně z jistiny od zesplatnění do dne 28. 3. 2021 předcházejícího podání žaloby. Žalobce dále v souladu se smluvním ujednáním žádá úrok z jistiny ve výši 21,55 % ročně a zákonný úrok z prodlení. 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobce jako úvěrující uzavřel se žalovanou jako úvěrovanou platně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobce své povinnosti poskytnout žalované peněžní prostředky dostál, žalovaná však svou povinnost tyto vrátit a zaplatit úroky porušila. Žalobce tak v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnil a oprávněně žádal zaplatit i smluvní pokuty, stejně jako příslušenství ve formě nákladů na upomínání žalované, úroku a zákonného úroku z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) a nákladů spojených s vymáháním dluhu před podáním žaloby. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 1 390 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 500 Kč (tarifní hodnota 34 748 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč; celkem tedy 3 568 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 460 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za jistinu, úroky, poplatky za upomínky a smluvní pokuty.