32 C 36/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou, podanou u soudu dne 27. 10. 2021, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky zaplacení 2 160 Kč s příslušenstvím - koncesionářské poplatky. 2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, dále se nevyjádřil k výzvě dle § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř., soud tak rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: žalovaný se stal držitelem televizního přístroje a přihlásil se coby poplatník. Svou poplatkovou povinnost však nesplnil. Za rok 2019 neuhradil 540 Kč, ta rok 2020 neuhradil 1 620 Kč. 4. Při právním posouzení soud aplikoval § 2 odst. 3 zákona č. 348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek. Televizní poplatek je podle ust. 6 výše uvedeného zákona 135 Kč § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Dále bylo použito ust. § 3 odst. 4 předmětného zákona. 5. Úrok z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Na základě výše uvedeného shledal soud žalobu zcela důvodnou, neboť žalovaný porušil svou povinnost platit televizní poplatek a tím vznikl dluh ve výši 2 160 Kč s příslušenstvím. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ústavní soud při svém rozhodování několikrát dovodil, že i u České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (srov. nález ze dne 26. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14 a nález ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14). Žalobci tak nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve formě odměny advokáta, ale náklady řízení úspěšného žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále bylo přiznáno 100 Kč jako paušální náhrady účastníka v souladu s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., kdy náleží žalobci paušální odměna za podání žaloby. 8. Rozsudek byl vyhotoven v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.