33 C 118/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky celkem 37 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 31. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] částku 30 430 Kč s příslušenstvím do 12. 12. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný o půjčku zažádal na internetových stránkách [webová adresa]. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 25 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Předmětnou žalobou se domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 430 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, která byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokutu vyčíslil z dlužné jistiny za období od 13. 12. 2019 do 26. 4. 2021. Dále žalobce uplatňuje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Žalobce k důkazu založil dvě smlouvy o úvěru označené [číslo] kdy jedna z nich byla uzavřena dne 31. 7. 2019, na základě které se zavázal předchůdce žalobce žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 700 Kč. Dále žalobce k důkazu založil pod stejným číslem smlouvu o úvěru ze dne 12. 11. 2019, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Ani jedna z listin není podepsána žádnou ze stran, tj. ani věřitelem ani žalovaným, jako klientem. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena jakákoliv smlouva o úvěru pod [číslo] to ať už ze dne 31. 7. 2019 nebo ze dne 12. 11. 2019. Žalobce dále k důkazu založil výpisy z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba], ze kterých soud zjistil, že byly na účet č. [bankovní účet] zaslány dne 31. 7. 2019 částka 3 700 Kč, dne 1. 8. 2019 částka 7 000 Kč, dne 5. 8. 2019 částka 1 000 Kč, dne 7. 8. 2019 částka 2 000 Kč, dne 3. 10. 2019 částka 1 000 Kč, dne 7. 10. 2019 částka 1 500 Kč, dne 9. 10. 2019 částka 8 400 Kč a dne 22. 10. 2019 částka 400 Kč. Z předmětných výpisů není patrno, kdo je, respektive byl majitelem výše uvedeného účtu v rozhodném období. Z těchto výpisů rovněž vyplývá, že veškeré platby byly provedeny v období od 31. 7. 2019 do 22. 10. 2019, tedy před tvrzenou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2019, na základě které se měl předchůdce žalobce zavázat žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vystavené dne 18. 1. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba], s.r.o., potvrdila, že z účtu společnosti [právnická osoba], byla odeslána částka 0,01 Kč na účet č. [bankovní účet] a to dne 18. 1. 2019. Rovněž tato listina neprokazuje tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému tvrzený úvěr ve výši 25 000 Kč, a že tato částka byla připsána na účet žalovaného. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 31. 7. 2019 o obsahu tvrzeném v žalobě. Rovněž v řízení nebylo prokázáno, že by na základě této smlouvy měl předchůdce žalobce plnit žalovanému částku 25 000 Kč, když k důkazu předložil výpisy z účtu s daty, které předcházejí tvrzené smlouvě o úvěru. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce, současně tohoto vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 43 080 Kč. Nárok na úhradu výše uvedené částky odůvodnil smlouvou o půjčce [číslo]. Předmětná zásilka byla předána k poštovní přepravě dle podacího archu dne 29. 6. 2021. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 9. 11. 2021 a podacího archu ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v daném případě nejsou dány podmínky pro vyhovění žaloby a to ani částečně, kdy nebylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu v žalobě ze dne 31. 7. 2019, rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by na účet žalovaného byla připsána částka 25 000 Kč a to po uzavření tvrzené smlouvy. Nárok žalobce tak nebylo možno posoudit ani v souladu s ustanovením § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl a to z důvodu neunesení důkazního břemene. 7. Každý z účastníků má dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokážou. Listiny založené žalobcem jsou nedostačující k prokázání jeho tvrzení. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, dle obsahu spisu tomuto žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.