34 C 147/2021-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2021, doplněnou o podání ze dne 4. 10. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 291 439,87 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 6. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 347 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši 6,49 % ročně vrátit formou pravidelným měsíčních splátek ve výši 3 947 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 1. 11. 2017, poslední splátka pak byla splatná dne 1. 10. 2027. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobce proto ke dni 23. 1. 2021 úvěr zesplatnil. Do zesplatnění úvěru (naposled dne 20. 10. 2020) uhradil žalovaný na jistinu částku 76 898,17 Kč, po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 270 101,83 Kč s příslušenstvím. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, kterou žalobce ke dni vyhotovení žalobního návrhu, tj. k 12. 4 2021 kapitalizoval částkou 21 338,04 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 10. 2017 [číslo] včetně jejího doplnění ze dne 6. 10. 2017 a z akceptačního dopisu ze dne 12. 10. 2017 včetně sazebníku poplatků žalobce soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 347 000 Kč za účelem konsolidace závazků žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 6,49 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 3 947 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná 1. 11. 2017, poslední splátka měla být uhrazena do 1. 10. 2027. V článku VI. odst. 4 smlouvy o úvěru byla mez účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky (včetně příslušenství). 5. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze dne 6. 10. 2017 se podává, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vystavil žalobce tento formulář hodnocení klienta. Z něj vyplynulo, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 30 913 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 30 157 Kč (sestávající ze splátek dalších závazků ve výši 20 657 Kč a ostatních výdajů ve výši 9 500 Kč). Dle protokolu žalobce provedl další šetření v databázi ARES a NRKI, náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolou interního blacklistu a kontrolou vedených exekucí vůči žalovanému, to vše s negativním výsledkem. K protokolu nebyly výstupy z uvedených databází přiloženy. 6. Z dopisu ze dne 8. 1. 2021 soud zjistil, že s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce ke dni 23. 1. 2021 prohlásil celou nesplacenou část úvěru za splatnou a současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné nesplacené jistiny ve výši 270 101,83 Kč, neuhrazeného smluvního úroku ve výši 7 541,52 Kč, neuhrazeného úroku z prodlení ve výši 287,74 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 1 500 Kč. 7. Žalovaný byl ze strany právního zástupce žalobce na existenci dluhu dne 11. 2. 2021 upozorněn písemnou předžalobní upomínkou a byl vyzván k jeho zaplacení. 8. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 12. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 20. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Měsíční příjem žalovaného byl žalobcem vypočten jako poměrná část ročního zisku dle daňového přiznání, daňové přiznání však nebylo soudu ze strany žalobce předloženo. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran jeho výdajů, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Z částek zachycených v protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaného není žádným způsobem zřejmé, jakou částku žalobce vynakládá na úhradu nájemného (či jiných plateb spojených s bydlením), jaká částka byla žalovaným vynakládána na osobní potřeby, stravu, volnočasové aktivity apod. Pouhé zaznamenání tvrzených obecných výdajů do protokolu, navíc bez jakéhokoliv ověření, zda jsou informace žalovaným pravdivé, pak nelze považovat za řádné ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Na této skutečnosti nic nemění ani tvrzení žalobce, že žalovaný dosáhl dobrého CB skóre (měřítko rizikovosti klienta), neboť vstupními údaji pro toto hodnocení jsou informace získané toliko z registru BRKI a NRKI. Žalovaný mohl být na základě údajů z BRKI a NRKI označen jako osoba, u které je lepší předpoklad pro řádnou úhradu dluhu