34 C 42/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu v Pardubicích dne 25. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 27. 4. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 47 571,27 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 54 112 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 18,4 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce v pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 28. 4. 2021 zesplatnil. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 44 596,02 Kč, poplatků ve výši 2 975,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 653,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 623,38 Kč, úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 44 596,02 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 596,02 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele [anonymizováno] [právnická osoba], který následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 16. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný elektronickým způsobem uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 54 112 Kč ve prospěch jeho účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných nejpozději do 15. 8. 2022. Mezi účastníky byl současně sjednání obchodní úrok ve výši 18,4 % ročně. 6. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho příjem činí 23 387 Kč a výdaje 0 Kč. 7. Z dopisu ze dne 27. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek a vyzval jej k úhradě do 28. 4. 2021. V případě dalšího prodlení s úhradou byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. 8. Z dopisu ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že s ohledem na trvající prodlení žalovaného s úhradou splátek prohlásil právní předchůdce žalobce celý dluh za okamžitě splatný ke dni 28. 4. 2021. Ke dni 29. 4. 2021 činil dluh 47 572 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] s účinností ke dni 1. 7. 2021 postoupila svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 7. 2021. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] a.s. postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 8. 2021. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 21. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 22. V posuzované věci žalovaný sice předložili právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Údaje, které poskytli, však právní předchůdce žalobce nijak neověřoval a spokojil se s tvrzením ohledně jejich výše. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval. Jedinou informací stran výdajů žalovaného bylo sdělení o výši dalších splátek, které žalovaný hradí. Právnímu předchůdci žalobce lze přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky nevycházel z údajů tvrzených žalovaným, který uvedl výdaje 0 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost právního předchůdce žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (nájem, zálohy na energie, výdaje na domácí potřeby, výživné, apod.). 23. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného operoval toliko s údaji, které byly žalovaným sděleny bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich výši, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákon