34 C 65/2022-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 20. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 27. 4. 2022, se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 19 839,40 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným částku 30 000 Kč. Žalovaní se zavázali vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce v pravidelných měsíčních splátkách po 637 Kč splatných do 18. dne v měsíci. Žalovaní svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnili a vznikl jim dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 688,40 Kč, poplatků ve výši 1 151 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 242,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 9,71 Kč, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 18 688,40 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 688,40 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanými na žalobce. 2. Žalovaní se k doručené žalobě nevyjádřili. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaní souhlasili za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 10. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaní uzavřeli s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovaným poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného 1) č. [bankovní účet]. Žalovaní se zavázali vrátit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 637 Kč splatných nejpozději do 18. dne daného kalendářního měsíce; poslední splátka byla splatná 19. 12. 2022. Mezi účastníky byl současně sjednání obchodní úrok ve výši 12,9 % ročně. 6. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný 1) uvedl, že je zaměstnaný a jeho příjem činí 15 150 Kč měsíčně. Žalovaný 2) uvedl, že je rovněž zaměstnaný, jeho příjem činí 15 027 Kč měsíčně a hradí další dluhy ve výši 9 876 Kč a 4 000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného 1) od 1. 5. 2016 do 31. 5. 2017 soud zjistil, že v prosinci 2016 činil konečný zůstatek na jeho účtu částku 485,33 Kč, v lednu 2017 částku 304,25 Kč, v únoru 2017 částku 73 241,11 Kč (při zohlednění obdržené částky ve výši 203 233,90 Kč), v březnu 2017 částku 622,55 Kč, v dubnu 2017 částku 2 426,24 Kč, v květnu 2017 440,18 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovanými na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovaným oznámeno písemně dne 10. 6. 2021. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaní byli ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněni a byli vyzváni k jeho úhradě. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovanými, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 19. V posuzované věci žalovaní sice předložili právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanými byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaných. Žalovaní své pravidelné příjmy vyčíslili každý částkou cca 15 000 Kč. Údaje, které poskytli, však právní předchůdce žalobce nijak neověřoval a spokojil se s tvrzením ohledně jejich výše. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaných zcela rezignoval. Jedinou informací stran výdajů žalovaných bylo sdělení o výši dalších splátek, které žalovaní, resp. žalovaný 2) hradí. Právnímu předchůdci žalobce lze přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky nevycházel z údajů tvrzených žalovanými. Výdaje žalovaných byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost právního předchůdce žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaných však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaných). Z výpisů z účtu žalovaného 2) před poskytnutím úvěru je rovněž zřejmé, že konečný zůstatek na jeho účtu se po většinu měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru pohyboval v řádech několika stovek korun a nedostačoval ani na úhradu měsíční splátky. 20. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaných operoval toliko s údaji, které byly ze strany žalovaných sděleny bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných