34 C 76/2022-72 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020, doplněnou o podání ze dne 21. 6. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 290 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 16. 11. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil částku 3 140 Kč (z toho 45,80 Kč na jistinu a 3 094,20 Kč na úrok a poplatky) a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 954,20 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 085,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 521,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 612,11 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 28. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil částku 5 190 Kč (z toho 1 956,88 Kč na jistinu, 840 Kč na úrok, 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a 1 193,12 Kč na poplatek za hotovostní inkaso) a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 043,12 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 206,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 110,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 414,42 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 3. S účinností ke dni 29. 11. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce. 4. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 6. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 7. Ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 58 měsíčních splátkách po 180 Kč. 8. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil v nájmu a měl vyživovací povinnost vůči 1 nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč, další příjmy činily 2 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 10 520 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení, 6 800 Kč na osobní výdaje a 720 Kč na splátky jiných úvěrů. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením výplatních pásek. 9. Ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 58 měsíčních splátkách po 180 Kč. 10. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil v nájmu a měl vyživovací povinnost vůči 1 nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč, další příjmy činily 4 000 Kč a 1 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 9 240 Kč, z toho 7 800 Kč na osobní výdaje a 1 440 Kč na splátky jiných úvěrů. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil své pohledávky za žalovaným z obou smluv o spotřebitelském úvěru na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 29. 11. 2019. 12. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována. 14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 19. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností obou smluv o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, byla svým charakterem spotřebitelskými