37 C 118/2022-17 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu neuhrazení ceny za odtah vozidla [registrační značka] dne 18. 6. 2021 z ulice [ulice] v [obec]. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 18. 6. 2021 bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo vozidlo [registrační značka], a to z důvodu blokového čištění, jak se podává z protokolu o odtažení motorového vozidla s fotodokumentací. Provozovatelem tohoto vozidla je žalovaný, jak je zřejmé z karty vozidla. Za odtah tohoto vozidla byla žalovanému vyúčtována částka 1 500 Kč, jak se podává z protokolu o odtažení motorového vozidla. Výše uvedená částka vyplývá z usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 29. 2. 2019. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný je provozovatelem vozidla, které bylo odtaženo, protože žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace nebo její části, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou (§ 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb.). V souvislosti s tímto odtahem vznikly žalobci náklady za jeho odtažení ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, vznikl žalobci dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků z prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ třídenní. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč, a to za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky, spočívající v návrhu ve věci samé a výzvě k plnění. Podle § 2 odst. 1 cit. vyhlášky bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše paušální náhrady činí proto 100 Kč za každý úkon. Celkem tedy na nákladech řízení soud přiznal žalobci částku 600 Kč vč. náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobci, vzhledem k jeho povaze, nepřísluší (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09, či II. ÚS 376/12). Žalobce by měl být dostatečně materiálně a personálně vybaven a zabezpečen tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy i bez zastoupení advokátem. Náklady, které žalobce vynaložil na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.