37 C 119/2022-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala zaplacení částky 16 341 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] částky 10 196 Kč s tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] částky 4 684 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Předmětné pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 11 000 Kč uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, je na mateřské/rodičovské dovolené, má úvěr ve výši 18 000 Kč se splátkami 2 196 Kč měsíčně, její příjmy činí 8 100 Kč měsíčně, výdaje na jídlo a oblečení 3 800 Kč měsíčně, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru [číslo] měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 11 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, jak je z ní rovněž zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaná na svůj dluh uhradila 3 089 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 8 000 Kč uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 6 770 Kč, má vedlejší příjmy ve výši 10 125 Kč, má úvěr ve výši 6 000 Kč se splátkami 732 Kč měsíčně, výdaje na jídlo a oblečení 3 000 Kč měsíčně, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru [číslo] měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 8 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, jak je z ní rovněž zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaná na svůj dluh uhradila 9 468 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 10 000 Kč uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 8 100 Kč, má úvěr ve výši 14 000 Kč se splátkami 1 708 Kč měsíčně, výdaje na jídlo a oblečení 3 800 Kč měsíčně, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru [číslo] měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 10 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, jak je z ní rovněž zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaná na svůj dluh uhradila 5 972 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byly předmětné pohledávky postoupeny na žalobkyni, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávek. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila, jak se z této výzvy podává. 4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 11. Předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalované se vůbec nezabývala výdaji na bydlení žalované, přestože jí bylo známo, že bydlí v nájmu. Náklady na živobytí žalované se předchůdkyně žalované rovněž nezabývala se a spokojila se s tvrzením žalované, že tyto činí pouze částku do 3 800 Kč měsíčně, což byla v roce 2017 pro ženu s dítětem nereálná částka. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit platit předpokládané splátky, nicméně z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že na tyto splátky jí nezbývaly prostředky. 12. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalované. Předchůdkyně žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovan