37 C 131/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 7. 12. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 158 Kč s příslušenstvím, představující jeho bezdůvodné obohacení za užívání bytu [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo] v [obec] za období září 2020 až listopad 2020 ve výši 10 611 Kč, za měsíc prosinec 2020 ve výši 1 889 Kč a nedoplatek za služby poskytované s užíváním tohoto bytu v roce 2020 ve výši 5 749 Kč. Nájemní vztah ohledně předmětného bytu skončil ke dni 30. 11. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že žalobce je vlastníkem předmětného domu. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 29. 11. 2018 smlouvu o nájmu bytu [číslo] v tomto domě, a to do 30. 11. 2019, jak se podává z nájemní smlouvy. Z notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo], N 1263/2018 se podává, že nájemné bylo dohodnuto ve výši 3 586 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2020 se podává, že za toto období vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 5 749 Kč. Předmětný byt byl vyklizen dne 16. 12. 2020, jak je zřejmé z vyrozumění ze dne 16. 11. 2020 Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný svůj dluh částečně uznal dne 31. 5. 2017, jak je z tohoto uznání zřejmé. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný v předmětném období užíval byt žalobce bez právního důvodu, když jeho nájemní vztah k tomuto bytu skončil uplynutím dohodnuté doby. Protože žalovaný tento byt užíval i po zániku nájemního vztahu a žalobce jí nadále poskytoval služby související s užíváním bytu bez právního důvodu, je povinen předmět obohacení vydat ochuzenému, tedy žalobci. Předmět obohacení je představován žalovaným spotřebovanými službami, resp. peněžitou náhradou za ně ve výši obvyklé ceny ve smyslu § 2999 odst. 1 OZ, když tyto služby již byly žalovaným spotřebovány, přičemž soud neměl důvodu pochybovat o tom, že ceny za služby byly účtovány jako ceny obvyklé, a náhradu za užívání bytu ve výši dojednaného nájemného dle ustanovení § 2295 OZ. S ohledem na uvedené soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému vedle dlužné částky zaplatit i příslušenství - úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného až do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. 6. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1, 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 600 Kč, a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvy k plnění po 300 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 400 Kč, uložil soud zaplatit žalovanému dle § 160 odst. 1 OSŘ do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 OSŘ z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010).