37 C 17/2022-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 31. 5. 2019 po žalovaném domáhal zaplacení částky 30 654 Kč s příslušenstvím, představující jeho bezdůvodné obohacení za užívání bytu [číslo] v domě na adrese [adresa]. Nájemní vztah ohledně předmětného bytu skončil ke dni 30. 9. 2013. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že žalobce je vlastníkem předmětného domu. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 30. 12. 2011 smlouvu o nájmu bytu [číslo] v tomto domě, jak se podává z nájemní smlouvy s evidenčním listem, ze kterého se podává, že žalovaný za užívání bytu vč. záloh na poskytované služby měl hradit 3 641 Kč měsíčně v předmětném období 4 270 Kč, jak se podává z evidence předpisů a plateb, ze kterého je rovněž zřejmé, že žalovanému vznikl v roce 2016 za spotřebované služby nedoplatek ve výši 351 Kč a za rok 2017 ve výši 413 Kč. Z výpovědi ze dne 24. 6. 2013 je zřejmé, že nájemní vztah zanikl touto výpovědí dne 30. 9. 2013 Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný svůj dluh částečně uznal dne 31. 5. 2017, jak je z tohoto uznání zřejmé. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný v předmětném období užíval byt žalobce bez právního důvodu, když jeho nájemní vztah k tomuto bytu skončil uplynutím výpovědní lhůty. Protože žalovaný tento byt užíval i po zániku nájemního vztahu a žalobce jí nadále poskytoval služby související s užíváním bytu bez právního důvodu, je povinen předmět obohacení vydat ochuzenému, tedy žalobci. Předmět obohacení je představován žalovaným spotřebovanými službami, resp. peněžitou náhradou za ně ve výši obvyklé ceny ve smyslu § 2999 odst. 1 OZ, když tyto služby již byly žalovaným spotřebovány, přičemž soud neměl důvodu pochybovat o tom, že ceny za služby byly účtovány jako ceny obvyklé, a náhradu za užívání bytu ve výši dojednaného nájemného dle ustanovení § 2295 OZ. S ohledem na uvedené soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému vedle dlužné částky zaplatit i příslušenství - úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného až do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. 6. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 227 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1, 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 600 Kč, a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvy k plnění po 300 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 827 Kč, uložil soud zaplatit žalovanému dle § 160 odst. 1 OSŘ do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 OSŘ z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010).