37 C 25/2021-35 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 3. 8. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 7 747,96 Kč představující cenu za užívání safesové schránky [číslo] za období měsíců 1. 1. 2018 až 20. 8. 2018 ve výši 1 129,36 Kč a smluvní pokutu ve výši 980 Kč. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o používání bezpečnostní schránky [číslo] na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni hradit cenu 1 400 Kč bez DPH ročně, jak se podává ze smlouvy a sazebníku žalobkyně. Pro případ prodlení s úhradou ceny si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 10 % z roční ceny bez DPH. Žalovaná za období 1. 1. 2018 až 20. 8. 2018 cenu za užívání schránky nehradila a ničeho neuhradila žalobkyni ani po předžalobní výzvě. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu předmětné schránky / § 22201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník”) /. Žalobkyně umožnila žalované užívání této schránky, žalovaná však za to žalobkyni dohodnutou cenu nezaplatila. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to včetně dohodnuté smluvní pokuty. Dle ustanovení § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Strany v projednávané věci smluvní pokutou utvrdily povinnost žalované hradit dohodnutou cenu. Podmínky § 2051 OZ, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalované. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené. Při úvahách o platnosti ujednání o smluvní pokutě soud vycházel ze základní soukromoprávní zásady„ Pacta sunt servanda.” („ Smlouvy se musí dodržovat.”). Smluvní pokuta v projednávané věci byla dohodnuta v souladu se zásadou poctivosti v soukromoprávních vztazích způsobem, který průměrného spotřebitele nemůže překvapit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). Dohodnutá smluvní pokuta ani nemůže jít k nepřiměřené tíži spotřebitele, když utvrzuje nikoliv svévolně podnikatelem spotřebiteli uloženou povinnost, ale jednu z nájemcových nejzákladnějších zákonných povinností, když smluvní pokuta s ohledem na hodnotu pronajímaných zařízení, jak vyplývá z ceníku žalobkyně, nebyla dohodnuta ve zřejmě nepřiměřené výši. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a paušálními náklady dle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ v celkové výši 600 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč (předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 1 600 Kč Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.