37 C 333/2018-182 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 3. 10. 2018 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacené částky 11 346 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, kat. parc. [okres], obec Brno, kat. území [obec] na [list vlastnictví] jako komunikace a doprovodná veřejná zeleň, bez právního důvodu v období 4. 12. 2015 až 31. 7. 2018. Výši předmětu řízení žalobce vyvodil ze stanovené maximální výše nájmu takového pozemku 75 Kč/m2. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný nárok žalobce ani z části neuznal. Předmětný pozemek je třeba rozlišovat na část zpevněného nájezdu k přilehlému rodinnému domu, která tedy není veřejným prostranstvím, když neslouží k zajištění obecného prospěchu, tuto část žalovaný ani nevlastní a ani nespravuje, a není tedy v této části pasivně legitimován, na část porostlou hustou zelení, která brání přístupu a jejímu užívání veřejností, a tedy rovněž není veřejným prostranstvím a na zpevněnou cestu, která je účelovou komunikací sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí. K tomuto užívání byl dán souhlas vlastníka pozemku, resp. předchůdce žalobce, když s takovým užíváním nevyjádřil kvalifikovaný nesouhlas, a je dána nutná komunikační potřeba této části pozemku, a proto má žalobce povinnost strpět užívání předmětného pozemku bezplatně. Předmětná komunikace je součástí pozemku a vlastník pozemku je tedy zároveň vlastníkem této komunikace. Žalobce byl se způsobem užívání pozemku seznámen při jeho koupi, a takto ho také kupoval. Výše nájemného 75 Kč/m2 je s ohledem na charakter pozemku – jedná se o účelovou komunikaci a částečně zeleň, neúměrně vysoká. Žalovaný by se stejně do prodlení s plněním nedostal, když by o nároku žalobce musely rozhodnout orgány žalovaného a žalobcem stanovená lhůta na to byla příliš krátká, žalobce navíc předložil znalecký posudek, ze kterého vyvozoval výši bezdůvodného obohacení, až v průběhu soudního řízení. 3. Ve své replice žalobce neuznal, že by se v části pozemku zarostlého zelení nejednalo o veřejné prostranství, veřejnou zeleň, z podkladů k návrhu na nabytí pozemku do vlastnictví žalovaného je zřejmé, že žalovaný pozemek považoval za veřejné prostranství, a žalobce má tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení za jeho užívání. Žalobci nelze klást k tíži časový průběh projednávání jeho nároku v orgánech žalovaného. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba je z části důvodná. Vlastníkem předmětného pozemku, zachyceného na fotografiích (č. l. 36 až 41, 75 až 77 p. v.) a v plánku (č. l. 44 až 46), vedeného jako ostatní komunikace je žalobce, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 6), který jej nabyl z titulu kupní smlouvy ze dne 2. 12. 2015 (č. l. 47) ke dni 3. 12. 2015, jak je z tohoto výpisu rovněž zřejmé. Stav předmětného pozemku, jak je zachycen na fotografiích (č. l. 95 až 99) a v protokolu z místního šetření, byl zjištěn soudem na místním šetření dne 23. 4. 2020. Na začátku komunikace procházející předmětným pozemkem je umístěna dopravní značka„ slepá pozemní komunikace”, jak se podává z fotografie (č. l. 102). Z informací Úřadu městské části [okres] ze dne 28. 3. 2018 (č. l. 7) se podává, že tento pozemek je vymezen jako stabilizovaná stavební plocha komunikací a prostranství místního významu. Z informací žalovaného ze dne 3. 4. 2018 (č. l. 8) se podává, že předmětný pozemek je plocha komunikací a plocha místního významu, není ale součástí zpracování žádné podrobnější plánovací dokumentace ani územně plánovacího podkladu, které by blíže specifikovaly jeho využití. Ze sdělení Úřadu městské části [okres] ze dne 22. 10. 2014 (č. l. 42) se podává, že předmětná komunikace je veřejnou účelovou komunikací. Z rozhodnutí žalovaného o neschválení nabytí předmětného pozemku ze dne 10. 11. 2015 (č. l. 70 p. v.), resp. z jeho důvodové zprávy se podává, že orgány žalovaného předmětný pozemek považovaly za veřejné prostranství. Přípisem ze dne 13. 8. 2018 žalobce u žalovaného uplatnil předmětný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jak se z tohoto přípisu ve spojení s doručenkou (č. l. 11) podává. Z přípisu žalovaného ze dne 5. 9. 2018 (č. l. 5) ve spojení s doručenkou (č. l. 22) se podává, že žalovaný nárok žalobce neuznal, neboť předmětnou částku 11 346 Kč nepovažoval za prokázanou znaleckým posudkem, předmětný nárok ale nadále prověřoval. Uvedené důvody zopakoval v přípise ze dne 5. 9. 2018 (č. l. 53), když odmítl předžalobní výzvu žalobce, jak se z tohoto přípisu podává. Přípisem ze dne 21. 5. 2019 (č. l. 52) žalovaný navrhl žalobci nájemné ve výši 35 Kč/m2, k čemuž dospěl na základě interního sdělení ze dne 9. 11. 2018 (č. l. 51), jak se z tohoto přípisu podává. Ze znaleckého posudku [titul] et [titul] [celé jméno znalce], Ph.D. (124 se podává, že předmětný pozemek má výměru 57 m2, část tohoto pozemku pod komunikací má výměru 16 m2. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] (č. l. 147) se podává, že výše obvyklého nájemného za část pozemku pod komunikací činila v rozhodném období 75 Kč/m2 za rok. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 101), který se netýká předmětných pozemků, soud neučinil žádná skutková zjištění. Ze znaleckého posudku [titul]. [příjmení] soud rovněž nevycházel, neboť na následujícím místním šetření se ukázalo, že bude třeba ocenit pouze část pozemku nacházející se pod komunikací. Z tohoto důvodu pro nadbytečnost soud neprováděl k důkazu revizní znalecký posudek tohoto posudku [titul] [příjmení]. 6. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci soud zjistil, že na předmětném pozemku se nachází účelová komunikace, neboť se jedná o asfaltovou cestu asi 3 m širokou, jak soud zjistil na místě samém, určenou k užití vozidly, když na jejím začátku je dopravní značka„ slepá pozemní komunikace”, která slouží ke spojení vlastníků přilehlých domů s ulicí [ulice], když tito vlastníci jiný přístup k této ulici nemají, jak bylo rovněž soudem zjištěno na místě samém, a proti takovému užívání pozemku nebyl dán kvalifikovaný nesouhlas ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1911/2014, když to ani žalobce netvrdil. Přestože se jedná o účelovou komunikaci, je na ni třeba hledět jako na veřejné prostranství, za které se považuje prostranství, které je předmětem veřejného užívání, totiž užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů; respektive dle zákonné definice v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2117/17). I v tomto případě tedy dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva žalobce k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, a žalobci tedy přísluší náhrada ze strany obce, když ustálená judikatura ohledně náhrad za veřejná prostranství (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003, 33 Odo 1253/2005, 28 Cdo 3382/2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 či I. ÚS 1607/11) je v plném rozsahu použitelná i na pozemky, po nichž jsou vedeny účelové komunikace (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2117/17, kterým byl překonán právní názor, že užívání pozemku účelovou komunikací je bezplatné). Dle znalce část pozemku pod účelovou komunikací má výměru 16 m2, kdy obvyklá roční cena nájemného za předmětný pozemek činila 75 Kč/m2. Soud tedy žalobci vůči žalovanému, který v této části předmětu řízení je pasivně legitimovaným (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1498/2014 nebo 28 Cdo 561/2012) přiznal náhradu ve výši 75 Kč x 16 m2 za předmětnou dobu, tedy za 970 dní. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh do 14. 9. 2018, jak ho vyzval žalobce, neuhradil, následujícího dne se ve smyslu § 1970 OZ s úhradou tohoto dluhu dostal do prodlení. Za dobu trvání schvalovacích procesů v orgánech žalovaného nese odpovědnost pouze on sám, a nelze ji přenášet na žalobce v podobě omezování jeho práva na úrok z prodlení. Soud proto žalobě v této části vyhověl a uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné částky 3 189,04 Kč též úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. Nebylo lze se ztotožnit s názorem žalovaného, že předmětná komunikace je součástí pozemku, a žalob