37 C 9/2022-24 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela dne 10. 1. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, což však dosud neučinil. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně, jako věřitel, a žalovaná, jako dlužník, spolu dne 10. 1. 2018 uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru částky 10 000 Kč, jak se podává z této smlouvy. Tento úvěr žalovaná čerpala téhož dne, jak se podává z výpisu z účtu. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Protože právní předchůdce žalobkyně na základě předmětné smlouvy žalované poskytla podnikatelský úvěr, žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka následně postoupena, má právo na vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl. Protože se žalovaná s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal ji soud rovněž k zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne 22. 2. 2019 a předžalobní výzva) stanovenou podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 400 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 134 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit činí 6 934 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.