37 C 96/2022-77 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou ze dne 17. 7. 2019 po žalované domáhal zaplacení částky 9 342 Kč představující kapitalizovaný poplatek z prodlení za pozdní úhrady plateb nájemného a úhrady za služby za pronájem bytu [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] v období srpen 2013 až srpen 2015 tak, jak vyplývají z protokolu o výpočtu penále, který byl k žalobě připojen. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že dlužné nájemné a úhrady za služby postupně splácela, na penále ale upozorněna nebyla, výše žalované částky neodpovídá, hradila opravu kotle v bytě ve výši 14 835 Kč. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba je důvodná. Z nájemní smlouvy se podává, že žalobce v rozhodném období žalované pronajímal předmětný byt, přičemž se žalovaná zavázala hradit náklady spojené s běžnou údržbou a drobné opravy v bytě. Z protokolu o výpočtu penále (č. l. 10 až 15 p. v.) se podává, že za období srpen 2013 až srpen 2015 vzniklo žalobci právo na poplatek z prodlení s úhradou nájemného, resp. plateb za služby spojené s užíváním předmětného bytu, ve výši 9 342 Kč. Dle ustanovení § 697 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění, poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Uvedené se týká plnění splatných do 31. 12. 2013 a za plnění splatná od 1. 1. 2014, kdy nabyla účinnosti nová právní úprava, dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015 dostane-li se poskytovatel nebo příjemce služeb do prodlení s peněžitým plněním podle tohoto zákona, které přesahuje 5 dnů ode dne jeho splatnosti, je povinen zaplatit druhé smluvní straně poplatek z prodlení. Výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 1 promile dlužné částky, nejméně však 10 Kč za každý, i započatý měsíc prodlení. To neplatí, pokud byl poplatek uplatněn podle jiného právního předpisu. Z uvedeného vyplývá, že předmětná částka byla v protokole o výpočtu penále vypočtena správně podle práva. Pokud žalovaná namítala, že nebyla upozorněna, že bude muset hradit též příslušenství dlužných částek, soud uvádí, že tak byla upozorněna v čl. II. odst. 4 dohody ze dne 10. 8. 2015, jak se z této dohody podává. Soud nemohl vycházet z útržků poštovních poukázek, resp. potvrzení o vkladech, když z nich není zřejmé, jakých plateb a za jaké období se týkají. V tomto ohledu nemohla být žalovaná soudem poučena dle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”), když se z jednání soudu omluvila. Pokud namítala, že hradila opravu kotle v bytě, dle § 5 odst. 3 vyhlášky č. 258/1995 Sb., kterou lze analogicky aplikovat i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., se jednalo o drobnou opravu v bytě, kterou žalovaná dle nájemní smlouvy byla povinna hradit. S ohledem na uvedené soud žalobě jako důvodné vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě stanovené dle ustanovení § 160 OSŘ. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za jeden úkon dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky, spočívající v účasti při jednání soudu dne 21. 6. 2022, jak žalobce v rámci závěrečné řeči navrhoval, když náhrada zaplaceného soudního poplatku mu byla přiznána v řízení zdejšího soudu sp. zn. 215 C 29/2019. Žalovaná je povinna náklady řízení žalobci nahradit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.