38 C 137/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 15. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.009 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedla, že uzavřela dne 23. 12. 2020 se žalovaným pracovní smlouvu, na základě které žalobkyně vykonávala práci pro žalovaného jako barista/prodejce. Žalobkyně v únoru 2021 vykonala práci u žalovaného, který jí přiznal dle mzdové výplatnice čistou mzdu ve výši 16.009 Kč, kterou však žalobkyni neuhradil. Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné mzdy. 2. Žalovaný se k návrhu žalobce nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 12. 2020 byla žalobkyně zaměstnána u žalovaného s druhem práce barista/prodejce s místem výkonu práce v [obec], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2021 a ze mzdového výměru ze dne 23. 12. 2020 vyplývá výše mzdy žalobkyně. Ze mzdové výplatnice za únor 2021 je zřejmé, že žalobkyně odpracovala u žalovaného v únoru 2021 20 pracovních dnů (160 hodin) a náleží jí mzda ve výši 18.500 Kč hrubého výdělku, čistá mzda ve výši 16.009 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné mzdy, jak je zřejmé i z odeslané zprávy – detail zprávy ze dne 26. 6. 2021. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle ust. § 1 zákona č. 262/2006 Sb. 6. Podle ust. § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 7. Podle ust. § 109 odst. 2 zákoníku práce mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. 8. Podle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobkyně vykonávala pro žalovaného práci barista/prodejce, a to i v únoru 2021, žalovaný však žalobkyni za vykonanou práci nezaplatil mzdu ve výši 18.500 Kč. Mzda je v souladu s ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce splatná do 31. 3. 2021 a od 1. 4. 2021 tak žalobkyni náleží úrok z prodlení z nevyplacené mzdy, a to dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá pouze zaplacení čistého výdělku ve výši 16.009 Kč s příslušenstvím, soud, vázán návrhem žalobkyně, přiznal žalobkyni tuto částku, když její nárok v této výši je důvodný a řádný. 10. Na základě takto zjištěného stavu soud zavázal celkem žalovaného k uhrazení částky ve výši 16.009 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16.009 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč a v odměně právního zástupce žalobkyně dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 1.780 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 1.310,40 Kč dle § 137 odst. 1,3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 8.550 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).