38 C 47/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 10. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 39.235,60 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 22. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejíž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 26.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 19,34% ročně a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 5.200 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 5.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.400 Kč, dále se zavázal splácet úvěr po 60 týdenních splátkách po 780 Kč, počínaje dnem 1. 3. 2018. Žalovaný dosud žalobci uhradit částku 24.792,68 Kč. Věřitel dále se žalovaným uzavřel dne 8. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejíž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 36.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek, úrok byl sjednán ve výši 21,27% ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli půjčené peněžní prostředky s úrokem ve výši 6.120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 18.720 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 78 týdenních splátkách po 873 Kč, počínaje dnem 15. 12. 2017. Žalovaný dosud zaplatil žalobci částku ve výši 37.514,32 Kč. Obě pohledávky byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů, a to z karty zákazníka ze dne 8. 12. 2017 a ze dne 22. 2. 2018, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 8. 12. 2017, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 22. 2. 2018, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 včetně podacího lístku ze dne 4. 9. 2020, z výpisu z obchodního rejstříku žalobce ze dne 7. 6. 2018, ze zůstatku k datu 29. 11. 2019 – 2 ks a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97 zjistil následující skutkový stav: 4. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 8. 12. 2017 po ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím zákaznické karty smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 36.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 68.040 Kč, a to formou 78 týdenních hotovostních splátek ve výši 873 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 157,95% (článek 1.9 smlouvy). 5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 22. 2. 2018 po ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím zákaznické karty smlouvu [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 26.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 46.800 Kč, a to formou 60 týdenních hotovostních splátek ve výši 780 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 206,15% (článek 1.9 smlouvy). 6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 29. 11. 2019. 7. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 3. 9. 2020. 8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 9. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, byla uzavřena spotřebitelská smlouva (2x), která je však neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ). Úvěrová smlouva byla sjednána neplatně pro lichvu, neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok – RPSN 157,95% a 206,15% ročně, kdy soudu je z jeho běžné činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor s dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). 17. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrové spotřebitelské smlouvy jsou neplatné), je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému (úvěr ve výši 26.000 Kč a úvěr ve výši 36.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ). Žalovaný žalobci již zaplatil částku 24.792,68 Kč v případě úvěru ze dne 22. 2. 2018 a částku 37.514,32 Kč v případě úvěru ze dne 8. 12. 2017 a zbývá mu tak uhradit pouze částku 1.207,32 Kč v případě úvěru ze dne 22. 2. 2018. 18. S ohledem na to, že absolutně neplatné byly z důvodu lichvy celé obě úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek), smluvní pokutu či zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení výzvou – žalobou, doručenou žalovanému dne 13. 6. 2022, dostal se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 19. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 1.207,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok II.). 20. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná se o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení, poníženému o částečné plnění žalovaného přiznanou výrokem I., a dalšími nároky specifikovanými v žalobě, tedy jde o částku 38.028,28 Kč spolu s úrokem a s úrokem z prodlení z jistiny ve vztahu ke každé z uzavřených smluv. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci převážn