39 C 191/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 14. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částek s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalované na základě smlouvy uzavřené komunikací na dálku 2. 11. 2017 úvěr, když žalované byl poskytnut úvěrový limit 35 000 Kč. Žalovaná měla hradit úrok 8,50 % měsíčně, poplatek 12,5 % z každé čerpané částky, když měsíční splátky měly odpovídat 12,5 % nesplaceného úvěru. Žalovaná dluží na jistině úvěru 2 905,50 Kč, když žalobce uplatnil i nárok na kapitalizovaný úrok a zákonné úroky z prodlení, rovněž v kapitalizované výši, když nadále požaduje i procentuální výměru, když splatnost nastala 2. 11. 2018. Takto vzniklá pohledávka za žalovaného byla 20. 12. 2019 postoupena na [právnická osoba], která následně postoupila 20. 12. 2019 pohledávku na žalobce. 2. Žalované byla žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření k rozhodnutí bez jednání dle § 115a o.s.ř. doručována na adresu jejího bydliště v [obec], když po vrácení nevyzvednuté obsílky z důvodu, že nelze vhodit do schránky, soud vydal dle § 49 odst. 4 o.s.ř. sdělení, které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu 18. 11. 2021. Přes poučení žalovaná nijak nereagovala, obsílku si nevyzvedla, když k doručení žaloby a výzev žalované k vyjádření došlo fikcí desátým dnem od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu. 3. Žalovaná zůstala nečinná, nevyjádřila se ani k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání, přičemž žalobce udělil souhlas dle § 115a o.s.ř. v žalobě. 4. V rámci provedeného dokazování soud konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence [právnická osoba], která podniká v oblasti poskytování a zprostředkování nebankovních úvěrů a půjček. Dne 2. 11. 2017 uzavřela žalovaná formou elektronické komunikace na dálku na webových stránkách poskytovatele úvěru smlouvu, dle které jí byl poskytnut revolvingový úvěr dle článku 4 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalované byl poskytnut neúčelový bezhotovostní úvěr 35 000 Kč podle článku II. odst. 1, 3 smlouvy. Žalovaná měla úvěr včetně úroku z úvěru 8,5 % měsíčně dle článku IV. odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru (12,5 % z každé čerpané části úvěru – článek IV. odst. 2 smlouvy) splácet v měsíčních splátkách, když žalovaná dle smlouvy čerpala 11 000 Kč, a tuto částku měla splácet v souladu s výpisy o úvěru doručovanými žalované. Žalovaná dluží z titulu nesplácení úvěru na jistině 2 905,50 Kč, když úvěr byl splatný 3. 11. 2018. Žalobce požaduje úrok z úvěru 8,5 % měsíčně, zákonný úrok a poplatky za náklady na vymáhání 500 Kč (článek VI. odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru). Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu, když ničeho, ani částečně, nehradila (smlouva o spotřebitelském úvěru z 2. 11. 2017, obchodní podmínky k této smlouvě, předžalobní výzva z 6. 5. 2020, podací lístek z 15. 5. 2020, platební informace o úvěru za období od 4. 1. 2018 do 2. 9. 2018 se splatností 2. 9. 2018, doklad pro vyčerpanou částku v rámci úvěrového rámce z 17. 7. 2018, 30. 10. 2017, výpis z úvěrového účtu z 2. 11. – 2. 12. 2017, 8. 12. 2017 – 2. 1. 2018, platební informace od 4. 1. do 2. 8. 2018, od 20. 8. 2018 do 2. 10. 2018). 5. Takto vzniklá pohledávka za žalovanou ve výši nesplacené jistiny úvěru byla postoupena smlouvou z 20. 12. 2019 poskytovatelem úvěru na firmu [právnická osoba], která následně 20. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. 6. Byť se jednalo o spotřebitelský úvěr, žalobce netvrdil, ani z výše zmíněných listinných důkazů nevyplývá, že by si jakýmkoliv způsobem ověřil úvěruschopnost žalované, o které soud zjistil v rámci přípravy jednání, že vůči této je u zdejšího soudu vedeno několik žalob a exekucí (smlouva o postoupení pohledávek mezi poskytovatelem úvěru a [právnická osoba] a žalobcem ze dnů 20. 12. 2019. 7. Jak již soud uvedl výše, žalovaná zůstala ve věci nečinná, ničeho podstatného a významného neuvedla. 8. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy nebo změnou závazku z takové smlouvy (významné navýšení výše spotřebního úvěru), posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, přiměřených a dostatečných informací nejen od spotřebitele, ale i v nezbytné míře z databází poskytujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr bude poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá výše uvedeného zákona, je smlouva neplatná. 11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, když k neplatnosti právního jednání soud přihlédne podle § 588 OZ i bez návrhu. 12. Podle § 1813 OZ, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv či povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, co za něj bylo plněno, i když měl plnit sám. 14. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ve výši žalobní jistiny, tedy částečně, když v řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž na základě této smlouvy žalovaná čerpala úvěr 11 000 Kč, když měla na splátkách úvěru na jistině uhradit 2 905,50 Kč. Žalovaná tuto částku nesplácela, přičemž žalobce (poskytovatel úvěru) byť žalované úvěr dle smlouvy uzavřené elektronicky poskytl, nepostupoval dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, s přihlédnutím k Nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Poskytovatel úvěru poskytl osobě žalované dálkovým elektronickým přístupem úvěr, aniž by si od žalované hodnověrným způsobem nechal doložit dle rozhodnutí NSS, sp. zn. 1As 30/2015, materiály, podklady pro posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti, proto soud smlouvu o spotřebitelském úvěru s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, s přihlédnutím k § 588 OZ, hodnotí pro rozpor se zákonem jako absolutně neplatnou, neboť se jedná o smlouvu, která svým účelem i měsíční úrokovou mírou 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně, odporuje zákonu a je tedy od počátku neplatná, k čemuž soud přihlíží ex offo. Je však prokázáno, že žalované byla určitá finanční částka z neplatného úkonu poskytnuta, když žalovaná dosud žalobci dluží 2 905,50 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalovanou ve výroku I. odsoudil k povinnosti zaplatit žalobní jistinu s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. od data následujícího po datu, ve kterém mohla žalovaná dle předžalobní výzvy plnit, přičemž předžalobní výzva je datována dnem 6. 5. 2020, a dána k poštovní přepravě 15. 5. 2020. Od tohoto data je žalovaná v prodlení, kdy soud přiznal zákonné úroky do zaplacení. 15. S přihlédnutím k neplatnosti právního jednání poskytovatele úvěru soud neshledal důvodnost žaloby ve výši požadovaného kapitalizovaného úroku, nákladů na poplatky 500 Kč, když ve zbývajícím rozsahu zamítl i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení od 3. 11. 2018 do 14. 5. 2020. 16. Žalobce z důvodu bezdůvodného obohacení žalované byl však v základu uplatněného nároku úspěšný, soud mu proto přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení na soudním poplatku 400 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Dále byly přiznány hotové výdaje 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce je plátcem této daně. 17. Žalobce požadoval v žalobě náklady řízení za právní pomoc vypočtené dle § 7 advokátního tarifu. Žaloba však byla podána na standardizovaném formuláři, přičemž tentýž žalobce vůči různým fyzickým osobám zahájil u zdejšího soudu touto formou několik řízení v podstatě z totožného skutkového i právního důvodu, a soud proto má za to, že je nutno o nákladech řízení rozhodnout dle § 14b advokátního tarifu. 18. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.