41 C 13/2022 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 217 270,73 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu existující pohledávky za žalovaným, která žalovanému vznikla na základě řádně uzavřené smlouvy ze dne 14. 8. 2018, podle které čerpal od [právnická osoba] sjednané finanční prostředky. Následně pohledávka za žalovaným přešla do majetku současného žalobce. Žalobce je tak aktivně věcně legitimovaným subjektem k uplatnění nároku u soudu. Žalobce dále upřesnil, že na základě smlouvy o rychlé půjčce [číslo] [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 260 000 Kč s tím, že úrok byl sjednaný ve výši 13,90 % ročně. Byť z počátku žalovaný své povinnosti řádně plnil, následně na svoje povinnosti rezignoval. Proto k datu 24. 5. 2021 došlo ze strany věřitele k zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný konkrétně na jistině dluží částku 215 105,73 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 21 550,37 Kč, na kapitalizovaných úrocích z prodlení částku 3 155,70 Kč a na poplatcích částku 2 165 Kč. Dále žalobce pro přehlednost jednotlivé dílčí částky dluhu rozepsal (č. l. 22 spisu), aby bylo zjevné, co, kdy a v jaké výši bylo zaplacené, když žalovaný na dluh zaplatil celkem částku 127 075,90 Kč. Částka ve výši 44 894,27 Kč byla věřitelem důvodně použita na úhradu jistiny. Částka 75 895,72 Kč na úhradu úroku, částka 2 660 Kč na úhradu poplatků, částka 1000 Kč na úhradu ceny za upomínky a částka 2 625,91 Kč na úhradu běžných úroků z prodlení. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. K jednání ve věci nařízenému na den 7. 10. 2022 se nedostavil, byť k němu byl řádně a včas soudem obeslán. K nařízenému jednání soudu se nedostal ani jeho zástupce, kterého si žalovaný zvolil, a to i přestože mu byl termín jednání znám a relevantní listiny věci se týkající obdržel. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti a rozhodl na základě obsahu spisu a ve věci provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. dále jen „o. s. ř.“) 4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého jistil následující skutkový stav věci.: 5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] nazvané: Návrh na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] vyplývá, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 260 000 Kč, které se zavázal uhradit v 96 splátkách po 4 597 Kč měsíčně, když roční úroková sazba byla sjednána na 13,90 %. S ohledem na věřiteli předložený doklad totožnosti je zjevné, že žalovaný byl onou osobou, která smlouvu s bankou uzavřela. Z předloženého daňového přiznání, týkajícího se období roku 2017, ve kterém žalovaný finanční prostředky čerpal, vyplývá, že výše jeho dílčího základu daně podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb. činila částku 350 216 Kč. 6. Z prohlášení [právnická osoba] se podává, že pokud žalovaný žádal o půjčku, tak jeho žádost byla posouzená individuálně, obezřetně, když z dostupných databází ani z obecných registrů, které byly kontrolovány, nebylo zjištěno nic, co by bránilo poskytnutí úvěru. Po prošetření dospěli k závěru, že výše příjmu 23 000 Kč je dostatečně vysoká na to, aby žalovaný mohl částku 4 502 Kč měsíčně hradit. Proto mohla být smlouva o půjčce uzavřená a finanční prostředky mohly být žalovanému důvodně poskytnuté. 7. S ohledem na obsah akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze strany věřitele je jasné, že banka dne 14. 5. 2018 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy a následně mu předjednané finanční prostředky také poskytnula. 8. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky v kontextu oznámení o postoupení pohledávky zaslané žalovanému ze strany [právnická osoba] na jeho adresu v České republice, ale i na [země] dne 13. 7. 2021 vyplývá, že se pohledávka za žalovaným dostala z majetku [právnická osoba] do majetku [právnická osoba], a.s. Z dalšího oznámení o postoupení pohledávky je zjevné, že se pohledávku za žalovaným z majetku [právnická osoba], a.s. dostala do majetku současného žalobce. To bylo žalovanému dáno na vědomí. 9. Z výpisu z účtu založeném na čl. 44 spisu bylo zjištěno, že žalovaný získal od [právnická osoba] skutečně částku 260 000 Kč, jakož i to, že ji postupně splácel. V roce 2021 však na úvěr přestal splácet. Ze sazebníku vyplývá, že za výzvu k zaplacení bylo možné účtovat částku 500 Kč. 10. Z produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] se podává (zvláště pak z čl. 11 a 12), že v případě, kdy se dostane dlužník do prodlení, je možné prohlásit čerpané finanční prostředky za splatné. 11. Z prohlášení o okamžité splatnosti a z výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky pro porušování svých povinností. Úvěr byl prohlášený za okamžitě splatný v souladu s čl. 12, písm. b) produktových podmínek pro osobní úvěry. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 9. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl také vyzván prostřednictvím zástupce žalobce k úhradě dluhu před podáním žaloby, když obesílán byl jak na územní České republiky, tak i na Slovensku. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem/ [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva (byť nazvaná jako smlouva o Rychlé půjčce) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku) ve spojení s obsahem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle které žalovaný skutečně obdržel od banky částku 260 000 Kč. Na čerpaný úvěr však uhradil jen částku 127 075,90 Kč. Opak v průběhu řízení ani zjištěný ani prokázaný nebyl. Pohledem smluvních ujednání věřiteli svědčilo právo úvěr zesplatnit, což také učinil a žalovanému to oznámil. Prokázané rovněž bylo, že se na základě postupních smluv pohledávka za žalovaným dostala do majetku současného žalobce, který je oprávněný dlužnou částku po žalovaném u soudu nárokovat (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Protože bylo jednoznačně prokázané, že celá částka 260 000 Kč byla žalovanému poskytnutá, a že jí měl žalovaný vrátit v 96 měsíčních splátkách po 4 597 Kč měsíčně, a protože se tak ze strany žalovaného nestalo, přestože téměř po dva roky trvání jejich smluvního vztahu své povinnosti plnil, a až poté na své povinnosti bez vysvětlení rezignoval, mohla banka prohlásit úvěr za okamžitě splatný a poté důvodně podat žalobu k soudu. 16. Soud také nemá za to, že by pro výši čerpané částky a pro výši měsíční splátky, při současném zohlednění výše příjmů žalovaného vykázaného v daňovém přiznání a při současném vědomí toho, že žalovaný na úvěr splácel cca dva roky, že by věřitel/ [právnická osoba] měl své povinnosti spočívající v řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného porušit. To v řízení zjištěné nebylo. Výše příjmů žalovaného nebyla tak nízká, aby splátky úvěru nemohl řádně provádět. Prakticky dva roky průběžného splácení úvěru jasně vedou soud k závěru, že postup banky před uzavřením smlouvy nebyl jen formální, a že možnosti žalovaného splácet čerpané finanční prostředky byly řádně prověřené a výši čerpaného úvěru odpovídaly. Soud tak samotný nárok považoval za vzniklý z řádného závazkového vztahu a nikoliv z titulu vzniklého bezdůvodného obohacení. 17. Protože žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by dluh uhradil, anebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem, byť jej v uvedeném ohledu tížilo jak