43 C 215/2021-52 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 34 273,63 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 435,68 Kč za dobu od 30.11.2019 20.1.2020 kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 324,54 Kč za dobu od 29.12.2018 do 20.1.2020, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 34 273,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 273,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do 20.11.2019. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 1 700 Kč, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 5.10.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti před podpisem smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách 58 872 Kč (smlouva o zápůjčce). V zákaznické kartě ze dne 5.10.2018 sepsané zástupkyní [právnická osoba] bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, vyživuje 3 osoby, bydlí jako nájemník, k zaměstnání bylo uvedeno, že je OSVČ a že zaměstnání bylo ověřeno výplatními páskami, byl uveden jediný zdroj příjmu, čistý příjem 75 800 Kč, další čisté příjmy domácnosti 10 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 30 000 Kč, bylo uvedeno, že byl doložen živnostenský list a faktury za 8, 9/2018 (zákaznická karta). [právnická osoba] postoupil smlouvou ze dne 20.1.2020 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávky vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 20.1.2020 odeslaným prostřednictvím pošty dne 14.2.2020 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 25.2.2021, podací lístek). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když vyšel z toho, že žalovaný je podnikatelem na základě živnostenského listu, v rozporu s tím však měl být příjem ověřen z výplatních pásek, byl uveden pouze jeden zdroj příjmu žalovaného, byl však zohledněn nijak nespecifikovaný a nedoložený další příjem 10 000 Kč a ohledně výdajů žalovaného vycházel poskytovatel úvěru pouze z odhadovaných výdajů tvrzených žalovaným. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Jelikož smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná, právo z ní nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 1 700 Kč, zbývá proto vydat 33 300 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný byl vyzván k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 14.2.2020, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 19.2.2020, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty byl 2.3.2020, od 3.3.2020 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše 9 % ročně je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 3.3.2020, tj. k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 33 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 300 Kč od 3.3.2020 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 55,7 %, neúspěšný co do 44,3 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11,4 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 372 Kč, odměny advokáta po 500 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo aplikováno se zřetelem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jakož i se zřetelem k výši tarifní hodnoty) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky 378 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 3 550 Kč, z toho 11,4 % činí 405 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.