43 C 266/2020-101 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 12 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 1.12.2018 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30.10.2017 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Žalobce se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného dle článku V. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 12 480 Kč za dobu od 1.12.2018 do 20.8.2020, tj. ve výši 7 849,92 Kč. Pohledávku za žalovaným nabyla smlouvou o prodeji části závodu společnost [právnická osoba], která pohledávku postoupila společnosti [právnická osoba], jež pohledávku postoupila žalobci. 2. Z podání ze dne 4.2.2021 se podává, že žalobce se namísto žalobou uplatněné částky 12 480 Kč domáhá pouze neuhrazené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč. Uvedené podání je podle svého obsahu částečným zpětvzetím žaloby co do částky 480 Kč, a soud proto řízení v uvedeném rozsahu dle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), zastavil (výrok I.). 3. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30.10.2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému v hotovosti vyplacen úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, první splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla uzavřena smlouva (úvěrová smlouva). V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30.10.2017 žalovaný udal, že byl rozvedený, byl uveden příjem ze závislé činnosti 16 000 Kč a jako jiný příjem byly uvedeny alimenty – dítě 15 266 Kč, celkem měsíční příjmy 31 266 Kč, dále byly uvedeny výdaje na bydlení 9 000 Kč, stravování, výživné 6 000 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč, splátky úvěru 2 600 Kč, celkem měsíční výdaje 19 100 Kč (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Žalovaný předložil poskytovateli úvěru čestné prohlášení, že bydlí ve společné domácnosti s dcerou, na kterou mu bývalá manželka přispívá měsíčně průměrně 15 266 Kč (čestné prohlášení z 30.10.2017), dále potvrzení o čistém měsíčním příjmu ze zaměstnání 16 000 Kč (potvrzení ze dne 24.10.2017), smlouvu o podnájmu bytu za cenu 9 000 Kč měsíčně sjednanou na dobu určitou od 23.9.2016 do 22.9.2017 (smlouva o podnájmu bytu) a výpisy z bankovního účtu za měsíce 7/2017, 8/2017 a 9/2017 (výpisy z účtu). Poskytovatel úvěru zpracoval finanční analýzu a credit scoring, zohlednil příjmy a výdaje uvedené v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, navíc zohlednil 1 000 Kč jako rezervu na neočekávané výdaje, výsledkem finanční analýzy a credit scoringu byl závěr, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč s měsíční splátkou 1 560 Kč (finanční analýza, credit scoring). Pohledávku za žalovaným nabyla smlouvou o prodeji části závodu společnost [právnická osoba] (smlouva o prodeji podniku ze dne 6.9.2018, doklad o koupi části závodu), která pohledávku za žalovaným postoupila společnosti [právnická osoba] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019), jež pohledávku postoupila žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26.5.2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.7.2020). Dopisem ze dne 27.7.2020, odeslaným prostřednictvím pošty dne 27.7.2020, zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu z úvěrové smlouvy (předžalobní upomínka, podací lístek). 6. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 7. Sjednaný úvěr měl s ohledem na postavení smluvních stran, kdy poskytovatel úvěru jednal v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba, povahu spotřebitelského úvěru. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 8. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce zohlednil měsíční příjem žalovaného ve výši 31 266 Kč, který však zahrnuje výživné ve výši 15 266 Kč, které nenáleží žalovanému, ale dítěti. Po odečtení této částky činí příjem žalovaného 16 000 Kč, přičemž samotným žalovaným udávané měsíční výdaje ve výši 19 100 Kč tak přesahují výši příjmu žalovaného o 3 100 Kč. Nadto výdaje na bydlení byly posuzovány dle smlouvy o podnájmu bytu uzavřené na dobu určitou, která již uplynula více než měsíc před jednáním o smlouvě o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Uzavřená smlouva je proto dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 9. Právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace vychází ze smluv uzavřených podle ustanovení § 2079, § 2175 a § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný byl vyzván k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.7.2020, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného do tří pracovních dnů, tj. 30.7.2020, žalovaný byl povinen dluh splnit následující den a ode dne 1.8.2020 je v prodlení, a žalobce má právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, kdy činila 8,25 % ročně. Soud proto žalobě co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 1.8.2020 do zaplacení vyhověl (výrok II.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do částky 12 000 Kč, tj. co do 59 %, procesně neúspěšný co do částky 7 849,92 Kč a 480 Kč, když zpětvzetí žaloby je třeba považovat za obdobu procesního neúspěchu, tj. co do 41 %, což při odečtení neúspěchu od úspěchu činí 18 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 017 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč za tytéž úkony (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty a náhrad, tj. celkem 2 469 Kč, z toho 18 % činí 444 Kč. Za podání ze dne 4.2.2021 a ze dne 5.1.2022 soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal potřebnými k účelnému uplatňování práva, když žalobce těmito podáními kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.