43 C 286/2021-55 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 115,94 Kč s kapitalizovaným úrokem 5 234,06 Kč za dobu od 6.8.2018 do 24.6.2019, kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 193,68 Kč za dobu od 15.7.2017 do 24.6.2019, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 115,94 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 115,94 Kč od 25.6.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku do 5.8.2018. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 3 000 Kč, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 11.6.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti před podpisem smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách 41 017 Kč (smlouva o zápůjčce). V zákaznické kartě ze dne 11.6.2017 sepsané zástupkyní [právnická osoba] bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnancem na dobu neurčitou, byl uveden jediný zdroj příjmu, čistý příjem 18 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17 500 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, bylo uvedeno, že byly doloženy pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky, bylo uvedeno, že žalovaný má bankovní účet na své jméno, výpisy z bankovního účtu nebyly doloženy (zákaznická karta). [právnická osoba] postoupil smlouvou ze dne 24.6.2019 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávky vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 24.6.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 17.7.2019 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 12.3.2020, podací lístek). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť vyšel z toho, že žalovaný měl pouze jeden zdroj příjmu, zohlednil však nijak nespecifikovaný a nedoložený další příjem 17 000 Kč, ohledně výdajů žalovaného vycházel pouze z odhadovaných výdajů tvrzených žalovaným, vycházel z toho, že žalovaný má bankovní účet, výpisy z účtu si však nenechal doložit. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Jelikož smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná, právo z ní nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 3 000 Kč, zbývá proto vydat 19 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný byl vyzván k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 17.7.2019, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 22.7.2019, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty byl čtvrtek 1.8.2019, od 2.8.2019 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše 8,05 % ročně je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 2.8.2019, tj. k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 000 Kč od 2.8.2019 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu měl jinak právo, neboť byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) převážně procesně úspěšný (žalovaný měl úspěch co do 54,7 %, žalobce co do 45,3 %), žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.