43 C 3/2021-161 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 24 091,50 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku II. z titulu smlouvy o [anonymizováno] účtu ze dne 17.2.2018, na základě které právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 22 037 Kč, který žalovaná řádně a včas nesplatila, uhradila pouze 2 975,50 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužného úvěru ve výši 19 878,50 Kč a smluvních pokut za prodlení ve výši 4 213 Kč. 2. Žalovaná se ve věci k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 17.2.2018 uzavřena smlouva o službě [anonymizováno] účet, jíž žalobce poskytl žalované úvěrový rámec do výše 30 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat na úhradu zboží a služeb a byla povinna vyčerpaný úvěr zaplatit vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce na základě vyúčtování, v obchodních podmínkách, které byly prohlášeny za součást smlouvy, byla uvedena smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou vyúčtování (smlouva ze dne 17. 2. 2018, obchodní podmínky). Žalovaná vyčerpala v dubnu 2018 částku 12 084 Kč, v květnu 2018 částku 5 567 Kč, v červnu 2018 částku 3 870 Kč a v červenci 2018 částku 516 Kč, tj. celkem 22 037 Kč, a uhradila celkem částku 2 975,50 Kč (přehledy úhrad a čerpání, objednávky, potvrzení o platbách, vyúčtování). Zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě (předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2020, poštovní podací lístek). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2021). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovanou jako nepodnikající fyzická osoba a jednalo o poskytnutí odložené platby žalované. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že po prokázání totožnosti žalované vycházel z údajů z veřejných rejstříků a výpisu z interní evidence, kde žalovaná uvedla, že má příjem 30 000 Kč a výdaje 5 000 Kč měsíčně a má jedno dítě. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť postupoval zcela formálně, ohledně příjmů i výdajů žalované vycházel z nijak nedoložených údajů tvrzených žalovanou, na jejichž ověření zcela rezignoval. 9. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou je neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 10. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 11. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z., právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplatné jistiny ve výši 19 061,50 Kč, odpovídající rozdílu mezi poskytnutou částkou 22 037 Kč a úhradami žalované ve výši 2 975,50 Kč. Soud proto žalobě co do částky 19 061,50 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do 79 %, neúspěšný co do 21 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 58 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 964 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (dle ustanovení § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež bylo aplikováno se zřetelem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 3/2020, 47 C 99/2020, jakož i se zřetelem k výši tarifní hodnoty) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 416 Kč, z to