43 C 91/2021-159 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení 5 037 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 28.10.2017 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 27.7.2017 finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný dluží na jistině úvěru 5 037 Kč. Žalobce nemá k dispozici údaje a podklady k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27.7.2017 finanční prostředky ve výši 6 000 Kč dne 27.7.2017 (smlouva o úvěru, sdělení [právnická osoba]). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 18.12.2019 společnosti [právnická osoba], která ji smlouvou ze dne 19.12.2019 postoupila žalobci (dvě smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný byl vyzván k úhradě do tří dnů dopisem ze dne 15.9.2020 odeslaným prostřednictvím pošty dne 16.10.2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy, která je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/ rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18), poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, z nichž žalobce požaduje 5 037 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je žalovaný povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou doručenou žalovanému při běžném chodu věcí třetí pracovní den po jejím odeslání, tj. dne 21.10.2020, posledním dnem stanovené třídenní lhůty byl 26.10.2020 a ode dne 27.10.2020 je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne nárok i na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě co do částky 5 037 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. vyhověl, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze co do poměrně nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč za tytéž úkony (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty a náhrad, tj. celkem 1 489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.