47 C 238/2021-29 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 11. 3. 2021 bylo zaplacení pojistného za období od 1. 4. 2020 až 1. 8. 2020 včetně ve výši celkem 1 292 Kč a poplatku 300 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 19. 3. 2020, č. sml. [číslo], na produkt životní pojištění, to vše s kapitalizovaným úrokem z prodlení. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 19. 1. 2022 vyhlásil tento rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 19. 3. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným 323 Kč měsíčně a s počátkem pojištění od 1. 4. 2020. Předmětem pojištění bylo životní pojištění (důkaz: smlouva ze dne 19. 3. 2020). 5. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 1. 4. a 1. 5. 2020, proto jej žalobce dopisem z 25. 5. 2020 vyzval k uhrazení dlužné částky do 31. 7. 2020, s tím, že jinak pojištění zanikne (důkaz: dopis z 25. 5. 2020). 6. Pojištění ke dni 31. 7. 2020 zaniklo pro nezaplacení pojistného žalovaným, o čemž žalobce žalovaného informoval písemně dopisem z 12. 8. 2020 (důkaz: dopis žalobce ze dne 12. 8. 2020). Dluh na pojistném představuje částku 1 292 Kč, přičemž žalobce tvrdí i dluh žalovaného za vymáhání 300 Kč (důkaz: dopis žalobce z 8. 9. 2020). 7. Tento skutkový stav soud právně hodnotil následovně. 8. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalovanému) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 1. 4. 2020 zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný tuto základní povinnosti porušil, od 1. 4. 2020 byl v prodlení. Žalovaný ani přes upomínku dluh nezaplatil. Za celé období 1. 4. 2020 – 1. 8. 2020 je žalovaný povinen pojistné zaplatit. 9. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu dlužného pojistného důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce úrok z prodlení kapitalizoval za dobu od 2. 8. 2020 do 11. 3. 2021. Z částky 1 292 Kč činí takto ohraničený zákonný úrok z prodlení částku 65 Kč. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství je v tomto rozsahu oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) 10. Pokud jde o částku 300 Kč – poplatek za vymáhání a úroky z prodlení z této částky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není. 11. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. 12. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 13. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 350 Kč za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 14. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ceník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 300 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 občanského zákoníku (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. 15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 1 292 Kč a úroků z prodlení 65 Kč, neúspěšný co do částky 300 Kč a úroků z prodlení 15 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 81 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 19 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 62 % částky nákladů řízení. 16. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobce vede typově shodných sporů, jako je tento, v řádu desítek, možná již stovek případů. Jedná se o problematiku rutinní, téměř strojovou, čemuž odpovídá i forma a struktura obsahu žalob v těchto věcech. Žaloby jsou ve vysokém stupni formalizovány do ustáleného vzoru. Tento vzor žalobce užívá opakovaně a jaksi mechanicky. Pro tato řízení není nutná specializovaná právní pomoc. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu. 17. [příjmení] výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva ze dne 27. 11. 2020 k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 18. Odměna a náhrada hotových výdajů za zastoupení žalobce činí celkem 900 Kč bez DPH.