47 C 34/2022-27 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu 1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 19. 7. 2021 bylo zaplacení pojistného za období 1. 1. 2020 až 10. 4. 2020 včetně ve výši celkem 796 Kč a poplatku 600 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 1. 1. 2020 na produkt pojištění nákladů na veterinární péči psů, č. sml. [číslo]. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 18. 3. 2022 vyhlásil tento rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 4. Žalobce s žalovanou uzavřel dne 14. 11. 2019 (tedy nikoli dne 1. 1. 2020, jak uváděla žaloba) pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným 2 914 Kč ročně. Předmětem pojištění bylo pojištění nákladů na veterinární léčbu psů, zde konkrétně psa plemene [příjmení], [datum narození], číslo čipu/známky [číslo]. Z dalších relevantních skutečností už jen tolik, že žalovaná uvedla ve smlouvě jako svou korespondenční adresu [adresa žalované] (důkaz: smlouva ze dne 7. 5. 2019). 5. Žalovaná nezaplatila pojistné splatné dne 1. 1. 2020, proto ji žalobce dopisem ze dne 20. 1. 2020 vyzval k uhrazení dlužné částky. Žalobce žalovanou informoval písemně na jí uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne 20. 1. 2020). 6. Žalovaná pojistné nezaplatila, proto pojištění ke dni 9. 4. 2020 zaniklo, o čemž žalobce žalovanou informoval písemně na jí uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne 21. 4. 2020). Dluh na pojistném představuje částku 796 Kč. 7. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně. 8. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalované) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 1. 1. 2020 zavázán krýt pojistný zájem žalované a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaná byla povinna platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaná tuto základní povinnosti porušila, od 2. 1. 2020 byla v prodlení. Žalovaná ani přes upomínku dluh nezaplatila. Za celé období 1. 1. 2020 – 10. 4. 2020 je žalovaná povinna pojistné zaplatit. Dluh na pojistném představuje částku 796 Kč. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nezaplacením pojistného dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 8,25 % ročně. Žalobce úrok z prodlení kapitalizoval za dobu od 11. 4. 2020 do 19. 7. 2021. Z částky 796 Kč činí takto ohraničený zákonný úrok z prodlení částku 101 Kč. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství z částky 796 Kč je oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) 10. Pokud jde o částku 600 Kč – administrativní poplatek za odeslání upomínky a úroky z prodlení z této částky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není. 11. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. 12. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 13. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 14. Žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ceník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 občanského zákoníku (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. 15. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“ Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku. 16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do částky 897 Kč, neúspěšný co do částky 677 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 57 %, čemuž odpovídá úspěch žalované 43 %. Proto je žalovaná povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 14 % z částky nákladů řízení. 17. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobce vede typově shodných sporů, jako je tento, v řádu desítek, možná již stovek případů. Jedná se o problematiku rutinní, téměř strojovou, čemuž odpovídá i forma a struktura obsahu žalob v těchto věcech. Žaloby jsou ve vysokém stupni formalizovány do ustáleného vzoru. Tento vzor žalobce užívá opakovaně a jaksi mechanicky. Pro tato řízení není nutná specializovaná právní pomoc. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu. 18. Plná výše nákladů