49 C 35/2022-30 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2021, která byla doručena do její datové schránky dne 17. 12. 2021. Zpráva byla odeslána odesilatelem [jméno] [příjmení], přílohou byla„ fotografie dokumentu s názvem Výpověď“ a„ podpis měl být žalované“. Žalobkyně„ nemá s osobou [jméno] [příjmení] žádný právní vztah“, žalobkyně nikdy neposkytla žalované, která u ní byla zaměstnána podle pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2019, svůj souhlas s doručováním podle ustanovení § 337 odst. 6 zákoníku práce. Neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2021 žalobkyně spatřovala v tom, že výpověď byla doručena do datové schránky osobou zjevně neoprávněnou a aniž by k doručování do datové schránky dala žalobkyně souhlas. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ač k tomu byla soudem vyzvána. Jednání ve věci bylo nařízeno na 8. 11. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žádný z nich se k němu však nedostavil, aniž svou neúčast včas omluvili. Soud tedy věc postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Po projednání a rozhodnutí ve věci (cca v 10.30 hodin) pak byla předsedkyni senátu předložena omluva žalobkyně a žádost o odročení jednání, doručená do datové schránky soudu dne 8. 11. 2022 v ranních hodinách. Vzhledem k tomu, že byla předložena až po projednání věci a vyhlášení rozsudku, nebylo lze již proto jí vyhovět. Vyjma toho nutno dodat, že tato žádost nebyla nijak doložena, tedy nebylo možno – i kdyby byla doručena k rukám předsedy senátu před jednáním ve věci – posoudit, zda se jedná o omluvu a žádost včasnou a důvodnou, jíž jediné lze vyhovět (srov. ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.). Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je otázka neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2021 - třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen„ zák. práce“). Podle ustanovení § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle ustanovení § 4 zák. práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle ustanovení § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle ustanovení § 337 odst. 6 zák. práce jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky. Písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky je doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky. Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužijí. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí výpověď z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2021 nebyla nikdy řádně doručena, resp. že jí byla doručena do její datové schránky osobou odlišnou od žalované, která je její zaměstnankyní, a to aniž s tímto způsobem doručování žalobkyně souhlasila. Vzhledem k tomu, že výpověď z pracovního poměru měla být doručena žalobkyni do její datové schránky, aniž k tomu byly splněny podmínky podle ustanovení § 337 odst. 6 zák. práce, jak uvedeny shora, nebyla výpověď z pracovního poměru žalobkyni řádně doručena. Žalovaná přitom netvrdila ničeho jiného (např. netvrdila, že k doručení došlo jinak apod.), v řízení zůstala zcela pasivní. Jestliže žalobkyni nebyla doručena žádná výpověď z pracovního poměru, nemohla vůči žalobkyni vyvolat ani žádné právní účinky (srov. shora citované ustanovení § 570 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 4 zák. práce) a nelze posuzovat její (ne) platnost. Již z tohoto důvodu nemůže být žaloba důvodná a soud ji výrokem I. zamítl. S ohledem na právě uvedené (a též s ohledem na absenci účastníků u jednání dne 8. 11. 2022, kteří svou absencí znemožnili soudu v postupu podle ustanovení § 118a o. s. ř.) soud neprováděl dokazování. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo, avšak žalované - která byla ve věci jinak zcela úspěšná – v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.