52 C 198/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 30. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 52.292,47 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 9. 9. 2019 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěrový rámec. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně smluvního příslušenství a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se splátkami, věřitel odstoupil od smlouvy a zesplatnil celý úvěr ke dni 18. 12. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 49.809,49 Kč a poplatků ve výši 2.482,98 Kč. Dále žalobce nárokuje kapitalizovaný úrok ve výši 2.858,04 Kč. Žalobce dále nárokuje další smluvní úrok a úrok z prodlení ze zbývající dlužné jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. 4. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů soud, a to návrhu na uzavření smlouvy ze dne 5. 7. 2019, potvrzení o příjmu, výpisu z úvěrové karty, přípisu ze dne 21. 12. 2020, ceníku věřitele, detailu žalovaného, obchodních podmínek pro vydání a použití kreditních karet věřitele, všeobecných obchodních podmínek věřitele, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 8. 2018, ze dne 25. 3. 2021 a ze dne 8. 4. 2021 včetně příloh, oznámení o postoupení ze dne 15. 4. 2021 a ze dne 26. 5. 2021, předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021, zjistil následující skutkový stav: 6. Žalovaný podal žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru dne 5. 7. 2019, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 25.000 Kč, který měl žalovaný zaplatit věřiteli společně s příslušenstvím, poplatky dle ceníku věřitele v pravidelných měsíčních splátkách po 3,2 % z dlužné částky. Úrok byl stanoven na 23,99 % ročně. Z všeobecných obchodních podmínek věřitele a obchodních podmínek pro vydání a použití kreditních karet věřitele vyplývá mimo jiné právo věřitele odstoupit od smlouvy a zesplatnit celý dluh v případě, že se klient dostane do prodlení s jakýmkoliv peněžním plněním. Z výpisu z úvěrové karty vyplývá, jak žalovaný úvěr čerpal a splácel. Žalovaný nedodržel podmínky smlouvy a úvěr řádně nehradil a dostal se do prodlení se splátkami nejpozději od září 2020, jak vyplývá z výpisu z úvěrové karty a z přípisu ze dne 21. 12. 2020. Z přípisu ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že věřitel využil svého práva a odstoupil od úvěrové smlouvy a celý úvěr zesplatnil ke dni 18. 12. 2020. Žalovaný dluh se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 49.809,49 Kč, poplatků ve výši 2.482,98 Kč a kapitalizovaného úroku ke dni 15. 3. 2021 ve výši 2.858,04 Kč. Dle smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postupně postoupena z věřitele, přes [právnická osoba] a.s., až na žalobce, což bylo žalovanému oznamováno výše uvedenými oznámeními. Výzvou ze dne 26. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužných částek. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) - Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle. ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ. Poskytl žalovanému peněžní prostředky pomocí úvěrového rámce, které žalovaný čerpal, avšak na dluh řádně nehradil a dostával se do prodlení. Věřitel využil svého práva a celý dluh ke dni 18. 12. 2020 zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalovaný se rovněž dostal nejpozději dnem následujícím po splatnosti celého dluhu do prodlení s peněžitým plněním a žalobci tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši určené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovaným byla dle ust. § 1879 OZ postoupena až na žalobce, který je tak povápněn ji vymáhat. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by na dluh cokoliv uhradil. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předloženého výpisu z úvěrové karty a dospěl k závěru, že žalovaný dosud neuhradil jistinu ve výši 49.809,49 Kč, poplatky ve výši 2.482,98 Kč a kapitalizovaný úrok ze smlouvy ke dni 15. 3. 2021 ve výši 2.858,04 Kč. V souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. soud nemohl překročit návrh účastníka, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 49.809,49 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení a dalším smluvním úrokem ve výši 23,99 % p. a. z částky 49.809,49 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 11. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 2.615 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 7 AT činí 3.220 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 300 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci a výzvu k plnění. Žalobci rovněž náleží DPH z těchto částek ve výši 2.217,60 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 15.392,60 Kč. Žalovaný je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit tuto částku přímo právnímu zástupci žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Vyjádření ze dne 2. 11. 2021 soud nepovažoval za úkon, za který by žalobci náležela odměna dle AT, jelikož se nejedná o vyjádření ve věci samé, ale pouze vyjádření k procesnímu postupu soudu. 12. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 2.615 Kč. Žalobce zaplatil 2.092 Kč, zbývá mu tak doplatit 523 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku III. žalobce k doplacení soudního poplatku.