52 C 51/2022-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7.3.2022, změněnou podáním doručeným soudu dne 22.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti hradit jí výživné ve výši 10.000 Kč měsíčně. V žalobě uvádí, že účastníci jsou od 12.3.2016 manželé, mají společného syna [jméno], [datum narození], kterého vychovává žalobkyně. Žalovaný holduje alkoholu. Manželství prošlo v posledních 6 měsících krizí, manžel neplatil nájem od listopadu 2021 do února 2022. Nájem činí 14.000 Kč měsíčně, energie 2.500 Kč měsíčně, plyn 2.350 Kč měsíčně. Žalovaný způsobil dluh na nájmu ve výši 56.000 Kč. Žalobkyně se jej snaží splatit. Žalovaný nehradí ani výživné na nezletilé dítě, k věci se staví liknavě, občas platí jednorázově nízké částky, naposled 1000 Kč 29.9.22. Rovněž se žalovaný dopustil nevěry. Byl to žalovaný, kdo opustil společnou domácnost, neprojevuje žádný zájem o dítě ani o žalobkyni, která je stále jeho manželkou [příjmení] 1.3.2022 žije žalobkyně jen se synem, nájem se snížil na 12.000 Kč měsíčně. Žalobkyni byla 20.10.2021 zjištěna diagnóza zhoubného nádoru, léčí se chemoterapií. Pobírá 1. stupeň invalidního důchodu, který činí 8.444 Kč, z toho jí zbývá 3.744 Kč. Je nezaměstnaná, vzhledem k diagnóze nemůže pracovat. Žalovaný se na výchově nepodílí a nepřispívá na výživu její, ani dítěte. Je přitom jediný schopen dosahovat výdělku. Z invalidního důchodu a příspěvku na dítě 1.270 Kč nemůže žalobkyně pokrýt ani náklady na nezletilého syna a bydlení, natož pak vlastní potřeby. Žalobkyně má za to, že účastníci by měli mít stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Není její vinou, že nemá žádné příjmy. Nezapříčinila rozpad manželství. Žalobkyně si musí půjčovat. Pokud žalovaný uvádí, že nemá žádný příjem, je možné, že si nedostatek příjmů zapříčinil žalovaný sám. Úmyslně se vyhýbá oficiálně přiznanému příjmu tak, aby se vyhnul povinnosti platit výživné. Žalobkyně není schopná dosahovat stejné hmotné a kulturní úrovně jako žalovaný. Je stále povinna ze svých výlučných prostředků uhrazovat společné dluhy. Žalovaný nemá náklady na bydlení ani stravu. Přítelkyně po něm náklady nevyžaduje. Jeho nákladová stránka je nulová, max. 800 Kč za telefon. Je namístě vycházet nikoli z tvrzených příjmů žalovaného, ale z příjmů kterých by mohl dosahovat, přičemž zedník by mohl mít 26000 Kč měsíčně. Před ukončením živnostenského oprávnění pobíral 30 – 40.000 Kč měsíčně. S ohledem na to, že od podání žaloby došlo ke zvýšení důchodu, navrhuje, aby výživné na manželku ve výši 10.000 Kč bylo stanoveno od 7.3.2022 do května 2022, kdy ještě pobírala invalidní důchod v původní výši 4.000 Kč. Za dobu od června 2022, kdy došlo ke zvýšení výplaty invalidního důchodu do budoucna požaduje, aby bylo stanoveno výživné v částce 5.000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný s výší výživného nesouhlasil. Uvedl, že je v pracovní neschopnosti, pracuje na dohodu o provedení práce. Žalovaný učinil shora uvedená tvrzení žalobkyně nespornými. <i>3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:</i> 4. Účastníci jsou manželé od 12.3.2016 (oddací list), rodiči nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození] (rodný list). Žalobkyně a nezletilý syn žijí společně v třípokojovém bytě v [obec], [anonymizována dvě slova] 1 (dodatky č. 1 a 2 k nájemní smlouvě, zpráva Statutárního města Brna – MČ Brno – Židenice z 1.3.2022), odkud se žalovaný odstěhoval dne 1.3.2022 (dodatek [číslo] k nájemní smlouvě, výpověď žalobkyně a žalovaného). Žalobkyně za byt platí nájem v částce 12.000 Kč od 1.3.2022 (výpověď žalobkyně, dodatek č. 2 k nájemní smlouvě). Z výpovědi žalobkyně se podává, že má závažné zdravotní problémy, má operované kyčle a páteř, trpí onkologickým onemocněním, a to po celou dobu řízení (to potvrzuje i lékařská zpráva z 4.11.2011). Je vyučená ve strojírenské výrobě, pracovala 24 let v Autopalu, byla i na úřadu práce a pracovala jako pokladní. Výše invalidního důchodu od června 2022 činí 18.000 Kč měsíčně, od ledna 2022 16.931 Kč měsíčně (což potvrzují i rozhodnutí ČSSZ z 24.5.2022, 27.12.2021). V červnu 2022 jí byl vyplacen doplatek důchodu v částce 70.000 Kč, z nějž doplatila nájemné, elektřinu, vodu, plyn a část dluhů. Zároveň pracuje jako pomocná administrativní pracovnice s úvazkem 5 hodin týdně, kdy její čistý měsíční příjem činí 1.888 Kč od ledna do června 2022, v červenci 2022 1.904 Kč (to potvrzuje zpráva zaměstnavatele [anonymizováno] – [obec], družstvo z 8.9.2022 a pracovní smlouva). Kromě nájemného platí za plyn po posledním zvýšení 3.500 Kč, v předchozích obdobích to bylo 3.000 Kč měsíčně a 1.250 Kč měsíčně. Dále hradí vodu a elektřinu. K tomu výdaje za telefon pro sebe a syna 2x 300 Kč měsíčně, televizi a internet v částce 700 Kč měsíčně, stravné na syna 800 Kč měsíčně. Náklady na vitamíny činí 500 Kč měsíčně. Nakupuje za cca 5.000 Kč měsíčně. K zaplacení výdajů před vyplacením doplatku k důchodu čerpala v únoru 2022 spotřebitelské úvěry (to potvrzuje i smlouva o spotřebitelském úvěru a čestná prohlášení), které bude splácet do února 2023 ve splátkách v celkové výši 4.300 Kč měsíčně). Žalovaný přislíbil polovinu splátek zaplatit, což neučinil. Žalovaný neplatil ani nájem, a to ani v době, kdy ještě ve společném bytě bydlel (to potvrzují i výpisy z účtu a sjetina e-mailu z 21.9.2022). Vyživovací povinnost má žalobkyně pouze k nezl. [jméno], na nějž platí žalovaný výživné toliko sporadicky, když celkem zaplatil 9.500 Kč (což potvrzují i příjmové pokladní doklady a poštovní poukázka). Výživné manželky uložené mu předběžným opatřením v projednávané věci žalovaný nehradí. Žalovaný je vyučený zedník, dříve živnostník, který vydělával 30 – 40.000 Kč měsíčně. Počínaje květnem 2021 se to změnilo, žalobkyni dal pouze na nájem, zbytek si nechal. Počínaje listopadem jí nedává nic. Pokud ho potká, má na sobě pracovní oděv. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil pravdivost toho, co uváděla žalobkyně. Na předběžné opatření neplatí, je vyučený zedník. Práci sháněl po kamarádech, volná místa nabízená úřadem práce jej nenapadlo využít. Jediné jeho výdaje tvoří platby za telefon 800 Kč měsíčně a jídlo 4.000 Kč měsíčně. Bydlí u přítelkyně, částečně u kamaráda. Přítelkyně po něm nic nechce. Přítelkyně vydělává do 10.000 Kč měsíčně, neví kde pracuje a co dělá. Asi měsíc mu otéká noha, je objednán na vyšetření na neurologii. V pracovním oděvu chodí pořád, i když nepracuje. Skutečnost, že je žalovaný evidován na úřadu práce od 11.5.2022 prokazuje potvrzení úřadu práce. Skutečnost, že žalovaný přerušil provozování živnosti zednictví od 11.5.2022 do 11.5.2025 potvrzuje vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku. 5. Ze zprávy Úřadu práce ČR z 9.9.2022 se podává, že Kontaktní pracoviště Brno-město eviduje pro zedníky celkem 796 míst s nabízenou mzdou 21,1 – 25,8 tisíc Kč. 6. Co se týče tvrzeného nepříznivého zdravotního stavu žalovaného, ten soud nemá za prokázaný. Jediný důkaz, který v tomto směru nabídnul je potvrzení MUDr. [příjmení], ambulance PL pro dospělé, z něhož se nepodává nic jiného, než že ke dni 16.9.2022„ stav pacienta odpovídá PN“. Již dne 19.9.2022 ale žalovaný uzavřel dohodu o provedení práce s [právnická osoba], jejímž předmětem jsou úklidové práce (dohoda z 19.9.2022). Nelze pominout skutečnost, že zatímco v projednávané věci žalovaný poukazuje na nespecifické problémy s nohou, v řízení opatrovnickém avizoval podobné problémy s rukou. Ani tam nepředložil důkazy k jejich prokázání. 7. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně prokazuje nepříznivou situaci jak zdravotní, tak finanční, výživné na dítě je hrazeno jen sporadicky, výživné manželky podle předběžného opatření vůbec. Žalovaný nedokázal v nevěrohodné výpovědi vysvětlit, proč si nenašel zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci, soud proto vycházel z potvrzení úřadu práce, podle něhož si mohl vydělat 21 – 26000 Kč. Měsíčně. Co se týče potvrzení MUDr. [příjmení], z toho se nic relevantního nepodává. I žalovaný mění důvody, proč nepracuje v různých řízeních. Soud nebere tvrzení o omezeních na straně žalovaného za prokázaná. <i>8. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:</i> 9. Podle ust. § 697 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. <i>10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je po částečném zpětvzetí důvodná.</i> 11. Vyživovací povinnost mezi manžely vzniká uzavřením manželství a trvá po celou dobu jeho existence. Rozsah vyživovací povinnosti je stanoven požadavkem stejné hmotné a kulturní úrovně obou manželů. 12. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 o.z.). Tj. skutečnost, zda žalovaný je či není v současné době výdělečně činný,