53 C 13/2022-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 2. 2. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žalovaný obdržel dne 2. 2. 2019 částku 18 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s celkovými poplatky ve výši 14 400 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 540 Kč. Na svůj dluh však zaplatil toliko 8 880 Kč. Pohledávka představovaná celou jistinou 18 000 Kč, úrokem ve výši 19,03 % ročně a zákonným úrokem z prodlení byla postoupena žalobkyni a je předmětem tohoto řízení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 2. 2. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 18 000 Kč, když tuto částku měl splácet v týdenních splátkách po 540 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 14 400 Kč, tj. 80 % jistiny. Úrok byl sjednán ve výši 3 600 Kč, tj. 32,15 % ročně, žalobkyně požaduje nižší sazbu z vlastního rozhodnutí. Prověření úvěruschopnosti žalovaného lze dle předložené karty zákazníka považovat za dostatečné. [příjmení] byla žalovanému předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (bod 1.2 smlouvy). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne 15. 1. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalovanému ze dne 19. 2. 2021, podací lístek z 22. 2. 2021). Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 (výzva, podací lístek z 14. 5. 2021). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil celkem částku 8 880 Kč. 5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 2. 2019 platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 18 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 14 400 Kč, tj. 80 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 80 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (60 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 6. Jelikož žalovaný obdržel na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 18 000 Kč, je povinen ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 5 400 Kč. Zaplatil-li žalovaný celkem 8 880 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 14 520 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 520 Kč Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok vyšší než požadovaných 19,03 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. 7. Žaloba však musela být zamítnuta v části 3 480 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) tak, že žalobkyni přiznal náhradu 61,4 % nákladů, které jí vznikly, neboť byla v této míře úspěšnější než žalovaný. Náklady žalobkyně soud určil podle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu jako částku 900 Kč na odměně za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění), podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu jako částku 300 Kč na paušálních náhradách výdajů při třech úkonech právní služby, náhradu daně z přidané hodnoty a jako soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. Poměrná část k náhradě činí 1 383 Kč, tuto částku je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).