53 C 139/2021-66 — Městský soud v Brně

1. Návrhem ze dne 29. 7. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 95 647,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 26. 5. 2016, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 250 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v 60 měsíčních splátkách po 5 059 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem toliko 198 183,68 Kč, několikrát se po dobu trvání smluvního vztahu dostal do prodlení se splácením svého dluhu a ke dni 25. 6. 2019 byl celý úvěr žalobkyní zesplatněn. 2. Ohledně částky 51 100,95 Kč započtené na jistinu do výše 43 689,81 Kč a ve zbytku na příslušenství bylo řízení částečně zastaveno, neboť žalovaný tyto částky uhradil po podání žaloby. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Dne 26. 5. 2016 podepsali účastníci smlouvu o úvěru [číslo] pod názvem [anonymizována dvě slova] půjčka, jíž sjednali úvěr pro žalovaného ve výši 250 000 Kč s tím, že úrok činil 7,9 % ročně a žalobkyně měla právo na zaplacení poplatků za poskytnuté související služby dle ceníku. Žalovaný měl úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 5 059 Kč s tím, že v případě porušení povinností žalovaného byla žalobkyně oprávněna po výzvě požadovat okamžité zaplacení celého dluhu. 6. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 26. 5. 2016 žalovaný uvedl, že je svobodný a zaměstnaný, žalobkyně dále prověřovala úvěruschopnost žalovaného z jeho běžného účtu a lustrace v dostupných databázích dlužníků. Žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 45 000 Kč a průměrných měsíčních výdajů ve výši 22 173,31 Kč a posoudila tak žalovaného jako úvěruschopného (žádost o poskytnutí úvěru, interní posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výpis z běžného účtu žalovaného). 7. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že dne 26. 5. 2016 byla částka 250 000 Kč odeslána na účet žalovaného. Z historického výpisu z úvěrového účtu soud ověřil platby a dlužné částky na straně žalovaného. 8. Výzvou ze dne 4. 4. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu ve výši 11 126,95 Kč, zásilku od žalobkyně žalovaný převzal dne 8. 4. 2019 (dodejka). Přípisem ze dne 27. 6. 2019 žalobkyně celý úvěr ke dni 25. 6. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 123 005,41 Kč do 4. 7. 2019. Podle podepsané dodejky převzal žalovaný zásilku od žalobkyně dne 28. 6. 2019. Dne 6. 1. 2020 vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení jeho dluhu ve výši 118 683,55 Kč do 13. 1. 2020 (předžalobní výzva, potvrzení o podání 6. 1. 2020). 9. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky - úvěr, žalovanému pak povinnost ve sjednaných měsíčních splátkách úvěr spolu se smluvními úroky splácet (§ 2395 občanského zákoníku). Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně prověřena. Žalobkyně své povinnosti splnila, když žalovanému sjednaný úvěr poskytla. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když měsíční úvěrové splátky řádně a včas nehradil, a od splatnosti první neuhrazené splátky je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného tak žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zesplatněnou jistinu, kapitalizované úroky z úvěru a kapitalizované úroky z prodlení. Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku po částečném zpětvzetí, tj. jistinu, úroky a úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 10. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, částečné zpětvzetí zaviněné žalovaným) ve výši 19 760 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 4 940 Kč z původní tarifní hodnoty ve výši 95 647,12 Kč, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4 402 Kč a dosud nevrácená část soudního poplatku ve výši 3 079 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 28 441 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).