54 C 196/2020-447 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 14. 9. 2020, doplněnou o podání ze dne [datum], [datum] a [datum], se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatiti 4.711.281 Kč s příslušenstvím. Žalobce je insolvenčním správcem dlužníka – společnosti [právnická osoba], [IČO], kterému na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], náleží vykonávat práva dlužníka. [anonymizována tři slova] [územní celek] (dále také jako„ správce daně“) vydal vůči společnosti [právnická osoba] dne 22. 7. 2015 zajišťovací příkazy [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] / [číslo], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] / [číslo], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] / [číslo], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] (dále společně jako„ zajišťovací příkazy“) k zajištění úhrady daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2012 až červenec 2014, která dosud nebyla stanovena, a to složením jistoty ve výši 37.174.379 Kč na účet správce daně. Proti zajišťovacím příkazům podala společnost [právnická osoba] odvolání k Odvolacímu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] a následně žalobou ke Krajskému soudu v Brně. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byly zajišťovací příkazy zrušeny pro nezákonnost, podaná kasační stížnost byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zamítnuta. Zajišťovací příkazy však byly účinné a vykonatelné okamžikem jejich vydání, kdy splnění povinností z nich vyplývající bylo možné vynutit daňovou exekucí. Správce daně přistoupil z titulu zajišťovacích příkazů k nařízení tzv. zajišťovací exekuce. Na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí [číslo jednací] (dále také„ exekuční příkaz“) správce daně zabavil společnosti [právnická osoba] v místě její provozovny na adrese [adresa], a v místě její provozovny na adrese [adresa původní účastnice], movité věci v jejím vlastnictví; specifikace zabavených věcí byla uvedena v protokolech o soupisu movitých věcí ze dne [datum]. Správce daně se zabavené věci pokusil prodat prodejem mimo dražbu dne [datum], prodeje se však nikdo neúčastnil. V důsledku zjištěného úpadku společnosti [právnická osoba] nebylo možné nadále vést daňovou exekuci, správce daně proto dne [datum] vrátil společnosti [právnická osoba] zabavené věci. Za účelem odvozu zabavených věcí z mrazíren společnosti [právnická osoba], kde byly zabavené věci uskladněny, byla společnost [právnická osoba] nucena si pronajmout od [právnická osoba] s.r.o. vůz za částku 12.801,80 Kč. Zabavené a následně vrácené věci byly po prohlášení konkurzu na majetek společnosti [právnická osoba] zahrnuty do její majetkové podstaty. Na základě pokynů správce daně jako zajištěného věřitele ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] pak žalobce prodal zabavené věci zahrnuté do majetkové podstaty zájemcům, a to na základě kupních smluv ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. K prodeji zboží insolvenční správce přistoupil se souhlasem, resp. pokynem, správce daně jako zajištěného věřitele. Žalobce uvedl, že kupními smlouvami bylo vrácené zboží prodáno za cenu několikanásobně nižší, než by byla cena, za kterou by společnost [právnická osoba] zboží prodala při běžném provozu. Zabavené zboží (mražené kuřecí maso a ryby) bylo určeno pro konkrétního odběratele, bylo specificky zabaleno a označeno, přičemž takto zabalené zboží již není možné přebalit či jinak označit. Prodej takového zboží za účelem zpeněžení majetkové podstaty byl velice obtížný a i s ohledem na dobu expirace došlo k prodeji za výrazně nižší cenu, s čímž však správce daně jako zajištěný věřitel vyslovil svým pokynem souhlas. Žalobci se však na rozdíl od správce daně, který prováděl daňovou exekuci, podařilo zboží prodat alespoň za nějakou cenu. Žalobce měl tedy za to, že žalovaná svým jednáním způsobila žalobci škodu v celkové výši 4.711.281 Kč, která se skládala z nákladů na dopravu ve výši 12.801,80 Kč a z částky 2.095.718,67 Kč (kuřecí maso) a částky 2.602.760,53 Kč (ryby) představující rozdíl v ceně zboží, za kterou by bylo zboží prodáno nebýt nezákonného zásahu správce daně a cenou, za kterou bylo skutečně prodáno v rámci insolvenčního řízení. K příčinné souvislosti žalobce doplnil, že exekuční příkaz byl rozhodnutím navazujícím na zajišťovací příkazy, které byly následně zrušeny pro nezákonnost. Jestliže pak společnosti [právnická osoba] vznikla škoda z titulu rozdílu v ceně po částečně provedené daňové exekuci a v ceně, za kterou by bylo zboží prodáno nebýt nezákonného zásahu správce daně, pak je ve vzniku škody nutně spatřovat příčinnou souvislost se škodnou událostí. Žalovaný žalobci uhradil úrok z neoprávněného jednání správce daně, úrok však byl vypočten ve vztahu k exekučnímu příkazu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] z částky, která byla na základě tohoto exekučního příkazu prodejem movitých věcí vymožena. V daném případě se ale nejednalo o movité věci, které jsou předmětem této žaloby a které společnosti [právnická osoba] vrátil správce daně. Pokud tedy tyto movité věci nebyly v rámci exekučního řízení předmětem prodeje, pak nemohly být ani předmětem vypořádání podle § 254 odst. 2 daňového řádu. V souvislosti se zadrženým zbožím, které je předmětem žaloby, tak žádná náhrada škody v podobě úroku z neoprávněného jednání správce daně žalobci přiznána nebyla. Žalobce rovněž uvedl, že následným doměření daně nemohlo dodatečně dojít k legitimizaci odnětí majetku společnosti [právnická osoba] na základě zajišťovacích příkazů. Žalobce svůj nárok na zaplacení částky 4.711.281 Kč uplatnil vůči žalovanému v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“) dne 10. 3. 2020. S ohledem na skutečnost, že ani po uplynutí lhůty 6 měsíců nedošlo ze strany žalovaného k uspokojení nároku žalobce, domáhá se žalobce zaplacení částky 4.711.281 Kč spolu s příslušenstvím podanou žalobou. 2. V reakci na výzvu soudu žalobce sdělil, že s ohledem na změnu skutkových tvrzení činila výše škody za maso 2.138.907,47 Kč, výše škody za ryby 2.615.118,53 Kč a výše škody za pronájem vozu 12.801,80 Kč. Celková škoda způsobená žalobci činila 4.766.727,80 Kč, žalobce však i nadále trval na zaplacení částky 4.711.281 Kč. 3. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním doručeným soudu dne [datum] a [datum]. Uvedl, že zboží, které správce daně zabavil společnosti [právnická osoba] a následně jí toto zboží vrátil, bylo prodáno za zlomek pořizovací ceny samotným žalobcem, odpovědnost za ušlý zisk je tak třeba přičítat žalobci a nikoli žalovanému. Žalobce sice byl vázán pokyny správce daně jako zajištěného věřitele, měl-li však za to, že zabavené věci lze zpeněžit výhodněji, mohl pokyny zajištěného věřitele odmítnout a ve smyslu § 293 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákona“) požádat insolvenční soud o přezkum pokynů zajištěného věřitele, toto však neučinil a žalovaný proto nemůže být odpovědný za vzniklou škodu. Žalobci navíc nemohla vzniknout škoda v podobě ušlého zisku, jednat se mohlo spíše o skutečnou škodu, neboť žalobce nikdy neprokázal, že [právnická osoba] spol. a r.o. měla reálnou možnost dotčené zboží prodat a není tak ani možné s jistotou určit výši škody, tj. žalované částky. K naplnění podmínek pro přiznání skutečné škody v daném případě nedošlo, když neoprávnění vymáhání daně na společnosti [právnická osoba] bylo vypořádáno v rovině daňové přiznáním úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „ daňový řád“). Úrok byl přiznán za dobu ode dne připsání vymožené částky na účet správce daně do dne splatnosti daně, která nebyla v době vydání zajišťovacích příkazů stanovena, tj. do dne [datum], kdy byly společnosti [právnická osoba] doručeny dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty. Doměřená daň činila přesně tolik, kolik činila výše daně dle vydaných zajišťovacích příkazů. S ohledem na následně doměření daně tak nemohlo dojít ke vzniku škody způsobené zadržením finančních prostředků na základě zajišťovacích příkazů vydaných správcem daně, neboť nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání. Pokud by tedy společnost [právnická osoba] tvrdila daň v zákonné výši a tuto uhradila, k vydání zajišťovacích příkazů by nikdy nedošlo. V dané věci nebylo daňové řízení do skončení přezkumného řízení ukončeno, a tedy platí, že daňové řízení bylo skončeno ukončením přezkumného jednání dne [datum] ze zákona, čímž nabyly dodatečné platební výměry právní moci. Pravomocným doměření