55 C 246/2021-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 24. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 3.825 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 28. 8. 2020 uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr včetně poplatku za jeho zpracování a poskytnutí nejpozději do 28. 10. 2020. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 28. 8. 2020 uzavřel žalobce a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč a tento byl dne 28. 8. 2020 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] i poskytnut. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr ve výši 3.000 Kč a uhradit poplatek za jeho zpracování a poskytnutí v celkové výši 825 Kč nejpozději do 28. 10. 2020. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 11. 6. 2021, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě. 6. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 7. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouva“). Žalobce se touto Smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč a tento byl dne 28. 8. 2020 žalovanému na bankovní účet poskytnut. Naproti tomu žalovaný poskytnutý úvěr včetně poplatku za jeho zpracování a poskytnutí ve sjednané lhůtě (do 28. 10. 2020) žalobci nevrátil a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 3.825 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. 10. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 24. 8. 2021) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; částku 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.