55 C 269/2021-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 3. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 8. 2. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr nejpozději do 10. 3. 2019. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 8. 2. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaná Smlouvu o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 2.000 Kč a tento byl dne 8. 2. 2019 žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] poskytnut. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr nejpozději do 10. 3. 2019. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 16. 5. 2021. 5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli Smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouva“). Právní předchůdce žalobce se touto Smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 2.000 Kč a tento byl žalované dne 8. 2. 2019 na bankovní účet i poskytnut. Žalovaná se touto Smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 2.000 Kč nejpozději do 10. 3. 2019. Žalovaná však po uplynutí dohodnuté doby úvěr nevrátila a porušila tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaná nijak nerozporovala. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 3. 9. 2021) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; částku 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.