61 C 47/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 16.12.2020 domáhal po žalované zaplacení částky 19 491,99 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s právním předchůdcem společností [právnická osoba] dne 14.5.2016. Pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 11.12.2019, 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že popírá uzavření smlouvy. Později z opatrnosti namítla, pro případ nároku z bezdůvodného obohacení, promlčení pohledávky. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 14.5.2016 a Standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 13.5.2016 soud zjistil, že jsou zde uvedeny jméno, datum narození, rodné číslo a adresa žalované [příjmení] listinách je podpis„ [celé jméno žalované]“. Úvěrová částka ve výši 32 000 Kč měla být vyplacena v den uzavření smlouvy o úvěru a majetkové poměry žalované jsou specifikovány příjmem ve výši 21 300 Kč, sestávajícím z důchodu ve výši 12 500 Kč a mzdy ve výši 8 800 Kč. Výdaje žalované tvoří dvakrát 2 000 Kč na bydlení a energie a dopravu jídlo a osobní náklady. Smluvní formuláře mají podobu tabulky k vyplnění rukou, zbývající text je nepřehledný, psaný drobným písmem. Úvěr měl být splacen ve dvaceti měsíčních splátkách po 3 516 Kč. Tedy celkem 70 320 Kč. Listiny neobsahují číslo uzavřené smlouvy. Žalovaná k nim namítala, že informace o jejím zaměstnání není pravdivá. 4. Z nijak neoznačené listiny, kterou žalobce nazval transakční historie, bylo zjištěno, že v období od 14.5.2016 do 31.1.2018 mělo být splátkami uhrazeno 50 882 Kč. 5. Z předžalobní výzvy datované 26.2.2020 vzal soud za prokázané, že žalobce žalované oznámil postoupení pohledávky a vyzval ji k zaplacení částky 45 551,39 Kč. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána na adresu žalované dne 26.2.2020. 6. Z části seznamu postoupených pohledávek, který však nelze ztotožnit s jakoukoliv smlouvou, jejíž má být přílohou, soud zjistil, že je zde pod pořadovým [číslo] uvedena žalovaná. 7. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům. 8. Žalobce s přihlédnutím k obraně žalované spočívající v tom, že tvrzenou smlouvu o úvěru neuzavřela, neprokazuje, že k této skutečnosti došlo. Jedinou skutečností, která by mohla svědčit ve prospěch žalobce jsou osobní údaje patřící žalované. Současně však je nutno vzít v úvahu, že žalovaná potvrzuje, že byla v uvedeném období příjemkyní starobního důchodu, nikoli však zaměstnankyní. Žalobce neunáší břemeno tvrzení, pokud jde o okolnosti uzavření smlouvy, zpochybněné žalovanou a břemeno důkazní k tvrzením týkajícím se převzetí úvěrové částky žalovanou a plnění, které mělo s uzavřenou smlouvou souviset. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k nařízenému jednání, nemohl být soudem poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a je tedy namístě žalobu zamítnout. 9. I pokud by žalobce prokázal, že žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu a převzala částku 32 000 Kč, nebyl by žalobce v řízení úspěšný, neboť soud by dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovanou dne 14.5.2016 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 10. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jejich příjmů jinak, než posouzením částek uvedených ve smluvním formuláři. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a jakým způsobem posuzované informace žalobce zjistil a hodnotil. Jestliže za této situace žalobce žalované vyplatil úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 11. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalované poskytnuté (32 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat (70 320 Kč). Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalované, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 12. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalované měl poskytnout na její účet částku 32 000 Kč, v souvislosti s kterou postupnými splátkami již bylo uhrazeno 50 882 Kč, pokud by bylo prokázáno, že úvěrovou částku přijala a následně splácela žalovaná. Jestliže by tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobkyni vydat, pak lze žalobu shledat nedůvodnou, neboť již bylo zaplaceno více, než kolik mělo být právním předchůdcem žalobce poskytnuto. 13. Současně by byla shledána důvodnou žalovanou vznesená námitka promlčení upraveného v ust. § 609 a násl o.z. Pro vydání bezdůvodného obohacení stanoví zákon v ust. § 629 o.z. tříletou lhůtu, která dle ust. § 619 odst. 1 o.z. běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V tomto případě tedy ode dne následujícího po poskytnutí částky 32 000 Kč, k němuž pro neplatnost uzavřené smlouvy nebyl právní důvod. Promlčecí doba teda počala běžet 15.5.2016 a skončila 15.5.2019. Žaloba byla uplatněna u soudu až 16.12.2020. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, soud přiznal náhradu odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání) po 1 900 Kč dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dvakrát 300 Kč náhrady hotových výloh dle ust. § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky. Právnímu zástupci žalované náleží i 21% DPH ve výši 924 Kč.