62 C 115/2022-27 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 4.185 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače. Dne 30. 4. 2017 se jako poplatník televizního poplatku přihlásil do příslušné evidence a vznikla mu povinnost platit poplatek podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.). Za období od února 2019 do prosince 2020 a od dubna 2021 do listopadu 2021 však televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně neuhradil, dluží proto žalobkyni částku 4.185 Kč odpovídající nezaplacenému televiznímu poplatku za 31 měsíců. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení za každou jednotlivou měsíční platbu, jehož kapitalizovaná výše činí ke dni podání žaloby 674,23 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož v dané věci byly splněny podmínky (typová povaha věci umožňuje činit skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, jen na základě listin) podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud v dané věci pouze na základě listinných důkazů a bez jednání; žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud, vycházeje z předložených listin, a to potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z evidence České pošty, specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení a výzvy k zaplacení poplatku ze dne 10. 12. 2021 spojené s upozorněním na možnost uplatnění pohledávky žalobkyně u soudu a dodejky uzavřel, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače v měsíci dubnu 2017 přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku. Televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nezaplatil za měsíce únor 2019 až prosinec 2020 a duben 2021 až listopad 2021. Dne 14. 12. 2021 byla žalovanému doručena předžalobní výzva k zaplacení žalované částky. Podle ustanovení § 7 odst. 2, 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. pak soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Současně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, přiznal žalobkyni i kapitalizovaný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení za jednotlivé měsíce odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. S odkazem na poměrně ustálenou judikaturu Ústavního soudu k otázce účelnosti vynaložených nákladů spojených se zastoupením advokátem vzhledem ke specifickému postavení České televize, jakož i povaze televizního poplatku (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, II. ÚS 2104/12, I. ÚS 617/14, I. ÚS 988/12), neshledal soud náklady na zastoupení žalobkyně advokátem účelně vynaloženými, a proto přiznal žalobkyni toliko paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tedy činí 600 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 200 Kč stanovené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (výzva k plnění, podání žaloby) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.