62 C 277/2021-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 domáhala zaplacení 18.411,98 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 4. 6. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativní činnost a odměnou za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 20.880 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 7.360 Kč. 2. Žalovaný dále dne 1. 9. 2016 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativní činnost a odměnou za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 13.920 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný současně sjednali doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se žalovaný zavázal uhradit částku 232 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 2.500 Kč. 3. S účinností ke dni 6. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Dne 4. 6. 2016 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1.680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výš 2.400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, tj. celkem 20.880 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč. 7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 3. 6. 2016 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou a jeho měsíční příjem činí 30.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného měla představovat částka 10.300 Kč, z toho 5.000 Kč na bydlení, 4.000 Kč na výdaje domácnosti a 1.300 Kč na další splátky dluhů. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly právním předchůdcem ověřeny z živnostenského listu a výpisu z účtu (za blíže nespecifikované období). 8. Dne 1. 9. 2016 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 8.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1.120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výš 1.600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, tj. celkem 13.920 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku 232 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. 9. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 1. 9. 2016 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou a jeho měsíční příjem činí 20.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného měla představovat částka 13.000 Kč, z toho 4.000 Kč na bydlení, 5.000 Kč na výdaje domácnosti, 2.500 Kč na splátky dluhů a 1.500 Kč na ostatní náklady. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly právním předchůdcem ověřeny z živnostenského listu, výpisu z účtu (za blíže nespecifikované období) a nájemní smlouvy. 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 6. 12. 2019, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 25.172 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 7. 1. 2020. 11. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 19. V případě smlouvy o půjčce [číslo] i smlouvy o půjčce [číslo] žalovaný sice sdělil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznických karet nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny v krátkém časovém rozmezí 3 měsíců, při porovnání obou smluv vznikají značné nejasnosti. Příjem žalovaného v období mezi uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] smlouvy o půjčce [číslo] klesl o 10.000 Kč, právní předchůdce žalobkyně však nezkoumal, jaký byl důvod poklesu příjmu žalovaného a tuto skutečnost žádným způsobem nezohlednil při uzavírání smlouvy o půjče [číslo]. Ostatně ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně výši příjmu žalovaného jakkoliv ověřoval. Pokud byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou a právní předchůdce žalobkyně si nechal předložit živnostenský list, nemohl z této listiny bez dalšího ověřit tvrzení o výši měsíčního příjmu žalovaného. 20. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s údaji tvrzenými žalovaným, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si minimálně výši nákladů na bydlení. Právní předchůdce žalobkyně rovněž dostatečně nezkoumal, zda má žalovaný další dluhy a jaká je jejich skutečná výše, když při uzavírání smlouvy o půjčce [číslo] žalovaný uvedl, že má jednu další půjčku, při sjednání smlouvy o půjčce [číslo] pak opět uvedl, že má jednu půjčku, ačkoliv v době jejího uzavření se zjevně jednalo o (minimálně) třetí závazek žalovaného. Tato skutečnost pak svědčí nejen o nedostatečném prověření finanční situace žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, ale nasvědčuje i tomu, že žalovaný měl v době uzavření předmětných smluv o půjčce další dluhy. 21. Právní předchůdce žalobkyně tedy nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní