62 C 6/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 domáhala zaplacení 32.203,39 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 12. 5. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.632 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 416 Kč nejpozději do 15. 5. 2007. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 10.307,58 Kč. 2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dále dne 6. 10. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.280 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč nejpozději do 5. 10. 2007. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 3.922,42 Kč. 3. Dne 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Dne 12. 5. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 13.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.632 Kč, tj. celkem 21.632 Kč, v 52 týdenních splátkách ve výši 1.037 Kč; poslední splátka měla být splatná 15. 5. 2007. 7. Dne 6. 10. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 32.280 Kč, tj. celkem 33.280 Kč, v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč; poslední splátka měla být splatná 5. 10. 2007. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky s účinností k 5. 1. 2021 postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován ze strany postupitele přípisem dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 11.324,42 Kč a dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 29.357,58 Kč. Přípis byl odeslán dne 1. 2. 2021. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 10. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 14. 10. 2009, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“). 11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 13. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. 14. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 15. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouvy o půjčce ([číslo] [číslo]) byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřeny před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětných smluv o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětných smluv o půjčce. Z obou předložených smluv nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoli zabýval schopností žalovaného splácet předmětné půjčky, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnuté půjčky. 18. Smlouva o půjčce [číslo] stejně jako smlouva o půjčce [číslo] uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčky splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu. 19. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce [číslo] stejně jako smlouva o půjčce [číslo] byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] uhradil 10.307,58 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení částky 2.692,42 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 13.000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 10.307,58 Kč. Na svůj dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] žalovaný uhradil 3.922,42 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení částky 16.077,58 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 20.000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 3.922,42 Kč. 21. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o půjč