63 C 137/2021-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 24.2.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč s 9% úrokem od 9.7.2018 do zaplacení, úrokem z prodlení od 9.8.2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] credit s.r.o. a žalovaným poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě do 8.8.2018, avšak nedodržel podmínky vyplývající ze smlouvy a poskytnuté prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.9.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na pochybnosti jednak stran aktivní legitimace žalobkyně a jednak náležitého prověření úvěruschopnosti žalovaného, v důsledku čehož by žalobkyni nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení, neboť byla-li by smlouva shledána neplatnou, pohledávka za žalovaným by dospěla až na výzvu, tedy doručením žaloby. 3. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9.7.2018, coby strana úvěrující je označena [právnická osoba] credit s.r.o. a coby úvěrovaný je označen žalovaný, kterému se [právnická osoba] credit s.r.o. zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč a to bezhotovostním bankovním převodem na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu s 36% úrokem ročně (vypočteným ve výši 147,95 Kč) vrátit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků z úvěru (do 8.8.2018). Smlouva byla uzavřena poté, co žalovanému byly formou formuláře poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a předsmluvních informace, úvěrující společnost zjišťovala poměry žalovaného tím, že jí bylo předloženo potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 8.3.2018 o výši starobního důchodu vypláceného žalovanému a kopie občanského průkazu žalovaného. 4. Částka ve výši 5.000 Kč byla dle výpisu z podnikatelského konta [jméno] [příjmení] spořitelny za období od 1.7.2018 do 31.7.2018 zaslána na účet č. [bankovní účet] dne 9.7.2018, přičemž u této účetní operace byl uveden [variabilní symbol]. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.9.2019 byla pohledávka [právnická osoba] credit s.r.o. za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.4.2020, doručeným žalovanému dne 21.4.2020, jak bylo zjištěno z dodejky [číslo]. 6. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 9.7.2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč a dle předloženého bankovního výpisu byla uvedená částka žalovanému zaslána na jím uvedené číslo účtu dne 9.7.2018 a poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s dohodnutým úrokem do 8.8.2018. 7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Jak bylo uvedeno shora, v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je stanovena věřiteli - v daném případě právní předchůdkyni žalobkyně – povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a při tomto posouzení je věřitel povinen vynaložit„ odbornou péči“, tedy je na kvalitu požadované péče kladen nejvyšší možný požadavek zahrnující vysoce kvalifikovanou činnost profesionála, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Přitom při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nehraje roli případné použité zajištění. Spotřebitelský úvěr pak věřitel poskytne, dospěje-li po náležitém posouzení k závěru, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Schopnost žalovaného splácet úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně posuzován toliko formálně. Z předložených důkazů – potvrzení o výši starobního důchodu – není zřejmé, že by byla zjišťována struktura výdajů žalovaného, jeho náklady na krytí životních potřeb, příp. další platební povinnosti. Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva neplatná (§ 580 odst. 1, § 588 o.z.). Viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, ve věci sp.zn. 33Cdo 2178/2018. 12. Bylo-li žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 5.000 Kč, aniž by bylo jakkoli prokázáno, že by byl z uvedené částky cokoli vrátil. Bezdůvodné obohacení žalovaného tedy činí 5.000 Kč. Proto byla žaloba shledána důvodnou v části, v níž žalobkyně požadovala úhradu částky 5.000 Kč a ohledně částky 2.500 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Protože smlouva o úvěru byla shledána neplatnou, byla žaloba zamítnuta i ohledně části v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních úroků. 13. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku uvedena lhůta splnění, byl žalovaný povinen plnit na výzvu žalobkyně. Prokazatelně byl žalovaný vyzván k vrácení peněžitého plnění dopisem ze dne 25.9.2020 označeným„ ukončení mimosoudního vymáhání“, z jehož obsahu vyplývá, že žalovaný je vyzýván k úhradě dlužné částky 5.000 Kč. Z dodejky do vlastních rukou je zřejmé, že zásilka s výzvou k vrácení peněžitého plnění adresovaná žalovanému byla žalovaným převzata dne 2.10.2020. Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek den poté, to je 3.10.2020, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 4.10.2020 s plněním svého závazku v prodlení (§ 1968, 1970 o.z.). Žalobkyně je proto oprávněna požadovat zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky od 4.10.2020. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku 5.000 Kč, ale i příslušný úrok z prodlení od 4.10.2020 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II.). 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7.500 Kč. Byl úspěšný ve výši 5.000 Kč, což je 67 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 33 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 34% žalobkyní vynaložených nákladů řízení (67 – 33 = 34). Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, úhradě 2 úkonů právní pomoci advokáta po 1.500 K