72 C 1/2021-114 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 200.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že dne 23. 5. 2019 žalovaný zveřejnil zadávací dokumentaci včetně výzvy k podání nabídky k veřejné zakázce označené jako„ [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo] – přístavba“ (dále také jen„ veřejná zakázka“). Dne 10. 6. 2019 podal žalobce nabídku k veřejné zakázce, dne 11. 6. 2019 poskytl žalovanému jistotu ve výši 200.000 Kč. Dne 28. 8. 2019 žalovaný oznámil výběr žalobce jako dodavatele veřejné zakázky. Dne 9. 10. 2019 žalovaný vyloučil žalobce z další účasti na zadávacím řízení veřejné zakázky. Dne 5. 12. 2019 žalovaný zrušil zadávací řízení veřejné zakázky z ekonomických důvodů, pro které po zadavateli nelze požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Dne 16. 1. 2020 žalovaný bez specifikace výše a jakéhokoli odůvodnění žalobci oznámil, že uplatňuje právo z plnění jistoty dle § 41 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávaní veřejných zakázek. Žalobce dále odkázal na ustanovení § 41 odst. 8 zákona o zadávání veřejných zakázek, dle kterého platí, že zadavatel má právo na plnění z jistoty včetně úroků zúčtovaných peněžním ústavem, pokud účastníku zadávacího řízení v zadávací lhůtě zanikla účast v zadávacím řízení po vyloučení podle § 122 odst. 7 nebo § 124 odst. 2. Dle § 41 odst. 8 zákona o zadávání veřejných zakázek, kde se výslovně uvádí, že„ zadavatel má právo na plnění jistoty“, vyplývá, že toto ustanovení je nutno vykládat restriktivně, kdy jestliže ustanovení výslovně uvádí, že„ zadavatel má právo na plnění z jistoty“, tj. nikoliv si ponechat jistotu bez dalšího celou, znamená to, že žalovaný může ze své povahy uplatňovat svá práva pouze v mezích a způsobem stanoveným zákonem. Žalobce dále uvedl, že důvodová zpráva k právu na plnění z jistoty mlčí, což dle názoru žalobce podporuje jeho závěr, že účelem tohoto ustanovení není vykládat jej extenzivně, tj. že není účelem zákona, aby si veřejný zadavatel mohl bez dalšího ponechat celou jistotu. Žalobce akcentuje, že v žádném jiném srovnatelném právním předpisu není obsažena úprava, že by si oprávněná osoba mohla ponechat plnění ze složené jistoty (kauce) bez dalšího, tedy že by nemusela prokazovat újmu. Dle žalobce právní institut jistoty slouží jako prostředek reparace (kompenzace) vzniklé újmy, nikoliv jako sankce, žalovaný však ani po opakovaném vyzvání nijak nespecifikoval důvod a výši plnění z jistoty, která byla z jeho strany zadržena, a tudíž je povinen vrátit žalobci celou složenou jistotu. Žalobce dále uvedl, že předžalobní upomínka vztahující se ke všem pohledávkám byla odeslána dne 29. 10. 2020. 2. Žalobce v rámci podání ze dne 25. 1. 2022 doplnil, že má za to, že skutkové okolnosti případu nejsou mezi účastníky sporné a rozhodnutí sporu dle všeho spočívá na právním vyhodnocení příslušné právní úpravy a její aplikaci na zjištěný skutkový stav, kdy konkrétně se jedná o interpretaci ustanovení § 41 odst. 8 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalobce přitom na podkladě citovaného ustanovení dovodil, že co zákon rozumí termínem„ právo na plnění z jistoty“ je nejasné, kdy považuje v tomto ohledu za nejasný text zákona, neboť pouze gramatickým výkladem nelze dospět k přesvědčivému závěru ani pro jednu z uváděných výkladových variant. Žalobce k tomu uvedl, že ze shora uvedeného termínu není jasné, zda znamená, že si zadavatel může bez dalšího ponechat celou jistotu, aniž by ji musel jakkoliv vyúčtovávat, nebo je na jistotu nutno nahlížet jako na zajišťovací institut, který slouží k tomu, aby zadavatel mohl své vzájemné pohledávky proti účastníku započíst proti pohledávce účastníka na vrácení kauce. Žalobce k tomu uvedl, že dále užil systematického výklady, kdy při jeho užití si nelze nevšimnout, že termín„ jistota“ je používán i v jiných právních předpisech. Uzavřel, že pokud se v právním řádu používá termín jistota, je vždy pojímán jako zajišťovací institut, který slouží k uspokojení pohledávek oprávněného subjektu, jistota není v žádném předpisu pojímána jako smluvní pokuta nebo paušální nezaúčtovatelná kompenzace, kterou by si oprávněný subjekt mohl bez dalšího zcela ponechat bez ohledu na to, zda mu vznikla nějaká škoda nebo jiná pohledávka. Žalobce dále uvedl, že byť se mu nepodařila dohledat žádná judikatura, kdy k problematice se nevyjadřuje ani důvodová zpráva, neexistuje dle názoru žalobce žádná právní opora pro výklad zastávaný žalovaným, že by si snad žalovaný mohl bez dalšího ponechat celou jistotu, jako určitou paušální kompenzaci a sankci. 3. Jistota dle žalobce ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek slouží k tomu, aby z ní zadavatel mohl hradit náklady, které mu vzniknou v důsledku vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, což mohou být případně i náklady na opakování zadávacího řízení. Tyto náklady však veřejný zadavatel, zde žalovaný, musí vyčíslit, kdy pro jiný závěr nelze v zákoně o zadávání veřejných zakázek ani jiném předpise nalézt oporu. Pokud snad žalovaný argumentuje tím, že tímto výkladem by došlo k oslabení institutu jistoty, jedná se spíše o„ postesk de lege ferenda“, a je na žalovaném a jiných veřejných zadavatelích, aby tento svůj apel adresovali zákonodárci. 4. Žalobce dále zdůraznil, že v posuzované věci nelze rovněž nevnímat, že strana žalovaná v pozici zadavatele veřejnou zakázku zrušila dle § 127 odst. 2 písm. h) zákona o zadávání veřejných zakázek, kdy rozhodnutí žalovaného o zrušení veřejné zakázky neobsahuje žádné konkrétní odůvodnění, pouze takové, že zadavatel tuto možnost má. Nelze tak dospět k přesvědčivému závěru, že by snad žalovaný veřejnou zakázku zrušil z důvodu na straně žalobce. Naopak lze dospět k závěru, že by žalovaný veřejnou zakázku zrušil i tehdy, pokud by žalobce svou nabídku vůbec nepodal. Sám žalovaný totiž ve svém vyjádření potvrdil, že žalobce nepřistoupil k uzavření smlouvy o dílo z důvodu, že až po podání nabídky zjistil svůj omyl při podání nabídky, kde nabídka obsahovala chybu v počtech, neboť nabídková cena v rozpočtech neodpovídala nabídkové ceně vyplněné do vzoru smlouvy o dílo. Sám žalovaný však veřejnou zakázku zrušil, přitom mu nic nebránilo, aby na místě s žalobcem uzavřel smlouvu o dílo s účastníkem, který se umístil na druhém pořadí. Dle žalobce by bylo pochopitelné, pokud by žalovaný jistotu využil na dorovnání rozdílu mezi nabídkovou cenou podanou žalobcem a nabídkovou cenou podanou tím účastníkem, který skončil na druhém místě, to se však nestalo. Žalovaný zadávací řízení zrušil, čímž potvrdil, že cena omylem vyplněná žalobcem byla zjevným omylem a žalovaný sám neměl zájem smlouvu o dílo uzavřít s žádným z dalších účastníků zadávacího řízení. Ponechání si celé jistoty za těchto okolností se pak zjevně příčí dobrým mravům a veřejnému pořádku, čehož se žalobce dovolává, a takové právní jednání, byť by třeba bylo i shledáno jako souladné s právem, nemůže pro rozpor s dobrými mravy požívat právní ochrany. 5. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul především to, že žalovaný dne 23. 5. 2019 zveřejnil na profilu zadavatele zadávací dokumentaci včetně výzvy k podání k veřejné zakázce s označením„ [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo] - přístavba“ (dále také jen„ veřejná zakázka“). Žalobce podal dne 10. 6. 2019 nabídku k veřejné zakázce a žalovaný dne 11. 6. 2019 složil požadovanou jistotu ve výši 200.000 Kč. Kritériem k hodnocení nabídek byla ekonomická výhodnost nabídky, a to podle nejnižší nabídkové ceny, přičemž hodnocena byla nabídková cena v Kč bez DPH uvedená v návrhu smlouvy o dílo. Komise žalovaného na svém jednání k veřejné zakázce dne 28. 6. 2019 vyhodnotila nabídku žalobce jako nejvýhodnější, protože nabídl nejnižší cenu, když žalobce v návrhu smlouvy o dílo uváděl částku ve výši 9.863.000 Kč bez DPH. Dále pak byly mimo jiné doloženy rozpočty označené jako celkové náklady stavby„ [anonymizováno] [ulice a číslo] - přístavba spojovacího krčku“ na částku ve výši 9.863.000 Kč bez DPH a celkové náklady předmětné stavby na vytápění objektu v částce ve výši 853.432 Kč bez DPH. Přestože komise nabídku žalobce k provedení veřejné zakázky vyhodnotila jako nejvýhodnější, dne 8. 7. 2019 vyzvala žalobce, aby objasnil cenovou nabídku, neboť tato neodpovídala součtu oceněných celkových nákladů stavby u soupisu prací s názvem„ přístavba spojovacího krčku“ a„ vytápění objektů VT“ a cenou uvedenou v návrhu smlouvy o dílo. Žalovaný v zadávacích podmínkách výslovně upozornil na to, že v případě, že bude v nabídce rozpor mezi nabídkovou cenou zapsanou v textu návrhu smlouvy o dílo a mezi nabídkovou cenou uvedenou jinde v nabídce, budou se pro účely hodnocení nabídek a realizaci plnění používat údaje uvedené v návrhu smlouvy o dílo a tyto budou brány jako řádně uvedené. Žalobce dne 11. 7. 2019 potvrdil, že je schopen za nabídkovou cenu uvedenou v návrhu smlouvy o dílo realizovat danou veřejnou zakázku, tj. za cenu ve výši 9.863.000 Kč. Komise se dne 12. 7. 2019 na základě posouzení doloženého objasnění žalobce a jeho potvrzení, že za nabídkovou cenu uvedenou v návrhu smlouvy o dílu, je